2011
Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid?
MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, JanaBasic information
Original name
Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid?
Name (in English)
Music in liturgy of Mass – music theatre for people?
Authors
Edition
Ústí nad Orlicí, Náboženské divadlo v raném novověku, p. 123-129, 7 pp. 2011
Publisher
OFTIS
Other information
Language
Czech
Type of outcome
Chapter(s) of a specialized book
Field of Study
60403 Performing arts studies
Country of publisher
Czech Republic
Confidentiality degree
is not subject to a state or trade secret
Publication form
printed version "print"
Marked to be transferred to RIV
Yes
Organization unit
Faculty of Music
ISBN
978-80-7405-156-2
Keywords in English
Mass; mass ordinary; sacred music; the 17th century; liturgy
Changed: 14/10/2018 14:22, Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
In the original language
Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.
In English
Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.