C 2011

Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid?

MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana

Základní údaje

Originální název

Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid?

Název anglicky

Music in liturgy of Mass – music theatre for people?

Autoři

MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Ústí nad Orlicí, Náboženské divadlo v raném novověku, od s. 123-129, 7 s. 2011

Nakladatel

OFTIS

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Hudební fakulta

ISBN

978-80-7405-156-2

Klíčová slova anglicky

Mass; mass ordinary; sacred music; the 17th century; liturgy
Změněno: 14. 10. 2018 14:22, Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.

Anotace

ORIG EN

V originále

Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.

Anglicky

Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.