DRTZ204 Kapitoly z dějin českého filmu 2

Divadelní fakulta
zima 2015
Rozsah
2/0/2. 2 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
PhDr. Pavel Aujezdský (přednášející)
Garance
prof. Mgr. Jan Gogola
Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scénaristiky – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění
Dodavatelské pracoviště: Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scénaristiky – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění
Rozvrh
Po 18:00–19:30 104
Předpoklady
Úspěšné absolvování předmětu v prvním ročníku.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Absolvent této části přednášky bude umět charakterizovat společenská, filozofická a estetická východiska - italského filmového neorealismu a postneorealismu, - francouzské nové vlny, - moderní skandinávské kinematografie, s důrazem na manifest Dogma 95.
Osnova
  • - Příčiny a vznik italského neorealismu. R.Rossellini (Řím, otevřené město, Paisá, Německo v roce nula), V.de Sica (Děti ulice, Zloději kol, Zázrak v Miláně, Umberto D, Střecha), G.de Santis (Řím v 11 hodin), L.Visconti (Země se chvěje). Podíl F.Felliniho jako scenáristy. - Narativní postupy neorealismu – stavba příběhu. Postavy. Stylizace – verismus blízký dokumentu, vizuálně někdy akcent na krásu přírody (Země se chvěje). Snaha o maximální autenticitu a pravdivost. - Inspirační odkaz neorealismu – nové vlny. - Postneorealismus – sociální situace se změnila, nejhorší bída zmizela. Nastupují řádně vystavěné filmy – zápletky, pointy, krásné herečky, herci. - F.Fellini – cesta od neorealismu k imaginaci; subjektivní vize světa; cesta od objektivní silnice přes Sladký život až k 8 a ½, Satyriconu, Římu, Amarcordu, Casanovovi F.Felliniho, Městu žen; mizející svět: Satyricon, Loď pluje dál, Ginger a Fred - M.Antonioni – existenciální témata; M.Vittiová (o 21 let mladší): Dobrodružství (Claudia), Noc (Valentina), Zatmění (Vittoria), Červená pustina (+ Tajemství Oberwaldu) – citově vyprahlé ženské postavy; Zvětšenina – existenciální nejistota, život hrdiny je ovládán zvenčí - Mladý italský film: Passolini (Mamma Roma, Oidipus král, Evangelium sv.Matouše, Saló aneb Olmi, 120 dnů Sodomy, Dekameron...), Bertolucci (Konformista, Poslední tango v Paříži, Poslední císař, Snílci), Paolo a Vittorio Tavianiové (Noc sv.Vavřince, Dobrý den, Babylone, Ty se směješ). Giuseppe Tornatore (Bio Ráj), E.Scola (Tančírna). - Vznik a kořeny francouzské nové vlny – Sartre, J.Vigo (Trojka z mravů, Atalanta), Cahiers du Cinéma (Truffaut, Godard aj.), existencialismus + nový román – inspirace pro naraci – Alain Robbe Griller, Margueritte Duras; ekonomická základna NV; - Narativní postupy fr.nové vlny. Vztah k novému románu. - Alain Robbe Grillet (sc. k Loni v Marienbadu, r. Muž, ktorý luže, Eden a potom), Alain Resnais (Hirošima má láska, Loni v Marienbadu, ... poslední 2012: Teď nemůžete nic vidět), M.Durasová – film jako vyprávění (Kamion). Stylizace – odklon od realismu k subjektivismu. - Cinema verité. A.Vardová (Cléo od 5 do 7 – způsob snímání, Štěstí). Odlišnosti v naraci. - Stavba scénářů NV – setření hranic mezi vnitřním a vnějším světem hrdinů, absence point. - F.Truffaut (Nikdo mě nemá rád – Jean-Pierre Leaud, Jules a Jim, Žena od vedle, Hebká kůže //zálety v Lisabonu//, Poslední metro, Americká noc aj.). - J.-L. Godard (U konce s dechem //objev Belmonda//, Vojáček, Bláznivý Petříček, Pohrdání, Alphaville, - - - Socialismus). - Ostatní: C.Lelouch (Muž a žena), C.Chabrol (Bestie musí zemřít, Řezník, Slavnost), - L.Buňuel – od Andaluzkého psa a Zlatého věku, přes Zemi bez chleba až po Viridianu, Anděla zkázy, Krásku dne, Nenápadný půvab buržoazie a Ten tajemný předmět touhy. - Zásady Dogmy 95. Má něco společného s novými vlnami? N.Arthy, Starý, nový, půjčený a modrý. L.v.Trier, T.Vinterberg...aj. Proč hnutí vzniklo?
Literatura
  • James Monaco. Nová vlna. Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2001. info
  • Kristin THOMPSONOVÁ ad.: Dějiny filmu. NLN 2007. info
  • Monaco, J. Jak číst film : svět filmů, médií a multimédií : umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. Praha: Albatros, 2004. info
  • SCHEPELERN, Peter. Lars von Trier a jeho filmy: muka a vykoupení. Vyd. 1. Praha: Orpheus, 2004.
  • KAUTSKÝ, Oldřich. Italský filmový neorealismus. 1. vyd. Praha: Orbis, 1958,
  • PŁAŻEWSKI, Jerzy. Dějiny filmu: 1895-2005. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 901 s. ISBN 978-80-200-1689-8. info
Výukové metody
Přednáška s ukázkami.
Metody hodnocení
Ústní zkouška postihující celou šíři probírané látky.
Předmět je zařazen také v obdobích zima 2016.