DIFA:DSCL302 Kostým III - Informace o předmětu

DSCL302 Kostým III

Rozsah

0/2/2. 3 kr. Ukončení: zk.

Vyučující

MgA. Matěj Sýkora (přednášející)

Garance

doc. MgA. Marie Jirásková, Ph.D.
Ateliér scénografie – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění
Dodavatelské pracoviště: Ateliér scénografie – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění

Předpoklady

Absolvování minulých semestrů předmětu, samostatná práce v rámci školních předváděček. Schopnost koncepčního, technického, technologického myšlení a umělecké tvorby. Psychická i praktická způsobilost pracovat prakticky v divadle v tvůrčím i realizačním kolektivu. Schopnost orientovat se prostorově a sociálně v prostředí divadla. Být aktivní součástí tvůrčího týmu. Spolupracovat asertivně a pokorně, být trpělivý, ohleduplný, nápaditý, mít humor a umět řešit „neřešitelné“ úkoly. Být připraven na komunikaci v realizačním týmu. Znát umění dialogu a spolupráce. Umět říci „ne“. Být schopný překvapit, být spolehlivý.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Mateřské obory/plány

• Scénografie (program DIFA, Sce_Sd:B)

Cíle předmětu

Předmětem Kostým III Bs LS student končí své bakalářské studium, jehož zakončením se z něj stává profesionál v oboru kostýmní tvorby. Předmět učí vzít tuto zodpovědnost za svou jak z uměleckého, teoreticko-praktického hlediska tak z psychologického, sociálního a existenčního. Předmět připravuje studenty pracovat jako plnohodnotný člen tvůrčích, realizačních týmů na domácí i mezinárodní půdě. Budoucí absolvent se učí schopnosti rozumět výrobě tak, že může vést realizační kolektiv. Realizuje své tvůrčí schopnosti v praxi školních divadel v kolektivu svých budoucích kolegů, učí se spolupráci jak se staršími režiséry a výtvarníky tak se svými vrstevníky. Má možnost najít v kolektivu své budoucí spolupracovníky, učí se rozeznávat kvality týmové práce, definuje si prakticky svá práva a povinnosti a vymezí se vůči ostatním kolegům z jiných oborů, ověří si důležitost mezioborové spolupráce. Psychologicky se zpevní v jednáních na předávacích poradách a při realizaci díla. Učí se citlivému a asertivnímu kontaktu s herci a specifikám práce kostýmního výtvarníka. V případě vlastního autorského díla jedná samostatně a pracuje koncepčně a prakticky zvládá realizaci díla. Je připravován realizovat koncepci i z ekonomického hlediska, redukovat a měnit případné požadavky flexibilně v procesu tvorby jak z uměleckých důvodů – požaduje-li to vývoj během umělecké spolupráce tak v rámci výroby. Učí se hájit své názory a komunikovat v kolektivu s respektem k výslednému dílu. Učí se praxí dělat výzkum – jak osobní, tak technologický a umělecký. Učí se posouvat limity svých schopností a ovlivňovat vývoj v oboru technologicky i umělecky. Učí se písemně definovat koncepci, následně pozitiva a negativa projektu, reflektovat význam díla jako celku. Učí se hledat si svá osobní témata, prakticky zpracovávat osobní zážitky a reflektovat svět tak aby z procesu citlivého vnímání vzniklo umělecké dílo. Vznik nového předmětu, úprava obsahu či výukových metod předmětu byl podpořen z projektu CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002245 Zvýšení kvality vzdělávání na JAMU

Výstupy z učení

Student si osvojuje odborné a deklrativní znalosti, je schopen vytvoření uměleckého díla a zodpovědnosti za něj vůči kolegům a veřejnosti. Odpovědnost se v projektech trénuje zejména v souvislosti s s kontaktem s novými kolegy, prostředím ( divadla), ekonomickými požadavky, případně omezeními. Student se učí uplatnit svá práva a povinnosti jako samostatná a týmová tvůrčí osobnost. Komunikuje svou koncepci jak v uměleckém tak v technickém týmu a prověřuje své schopnosti reagovat. Jde o základní společenské vztahy, které v ústraní atelieru při realizaci akademických úkolů znal jen částčně. Stress při společné realizaci učí studenta volit priority a sledovat situaci prizmatem odevzdaného společného díla. Všechny umělecké a technické zkušenosti z předmětu Kostýmní tvorba teď konfrontuje s konkrétními těly, ( možná kolektivem upravenou) koncepcí, (neznámou) choreografií, hudbou, světlem, které jsou nyní všechny reálné. Student se učí umění redukce, které nemusel používat v případě akademických úkolů. Nachází výhody procesu,objevuje fundus a jeho výhody při procesu zkoušení, zjišťuje své tvůrčí vlastnosti konfrontované s časem, hmotou a komunikací. Zjišťuje reakci jiných,svoupsychickou vybavenost unést úspěch či neúspěch. Objevuje funkci diváka, může se začít připravovat na sociálně máročnější tvorbu v Mg studiu. Je schopen vytvořit scénograficko-kostýmní nebo režijně-kostýmní koncepci zadaného tématu, textu na profesionální úrovni jak v umělecké tak technické stránce projektu v praxi v divadle. Je psychicky i prakticky připraven zařadit se do procesu tvorby představení ( autorského projektu) jako aktivní člen tvůrčího týmu, vést výrobu díla v dílnách. Je zodpovědný sobě – umělecky i lidsky, tedy je schopen komunikovat svoji koncepci v týmu, procesuálně ji měnit, být připraven flexibilně reagovat na podněty kolegů a uplatňovat asertivně svůj přístup k tématu vůči kolektivu jako spoluautor a kolega. Analyzuje text, hledá osobní novátorská řešení v souladu se současnými tendencemi chápání inscenování a tvůrčím způsobem na ně reaguje a rozvíjí, tvoří skici, scénosled, návrhy a konzultuje je, pod dohledem pedagoga, s režisérem a dalšími členy tvůrčího týmu. Dokáže materiálově, tvarově a barevně realizovat kostýmy jak historického charakteru tak současného. Experimentuje. Orientuje se v prostoru a systému divadla a dílen. Chápe význam fundusu, různý charakter dílenských specializací od krejčovny po desinatérnu, hledá nové technologické postupy, práci chápe jako umělecký výzkum. Ovládá systém procesu vzniku díla tak jak to vyžaduje technologické zpracování kostýmů v čase. Pracuje podle fermanu a je schopen časově zvládat práci v kombinaci se zkouškami. Sleduje divadelní profesionální scénu tak aby se orientoval v dění a dokázal reflektovat nové systémy jak teoretické tak praktické a polemizovat s nimi. V rámci svých autorských projektů, které realizuje během studií je schopen hledat a nacházet nosná témata, která umělecky, technicky i ekonomicky dokáže prakticky zpracovat a prezentovat na veřejnosti. Písemně refklektuje svoji tvorbu a zasazuje ji do dobového kontextu, je schopen kriticky z této zkušenosti čerpat. Je schopen a ochoten se umělecky soustavně vyvíjet. V případě realizace svého akademického úkolu sám vyhledává témata, která zpracuje, tvoří dílo v procesu a je schopen ho prezentovat ho formou výstavy, eventu atd. Písemně koncepčně dílo definuje. Je schopen zorganizovat si čas jako budoucí profesionál tak, že jednotlivé úkoly zpracovává paralelně, v případě LS tedy mimo praktické a akademické úkoly píše v průběhu studia teoretickou práci.

Osnova

• Výuka vychází z požadavku komplexního výtvarně scénografického řešení zadaného tématu, jehož je kostým integrální součástí. Společně s analýzou tématu a analýzou postav jsou řešeny významové a výrazové vizuální vztahy a nalézány klíče a koncepce (skici, volné kresby na dané téma, sběr inspirativního materiálu, materiálové kompozice, výsledné barevné návrhy kostýmů, silueta - materiály - barevnost , kontrasty - vztahy mezi postavami, líčení, rekvizita), to vče konzultuje student s pedagogem a kolegy v tvůrčím týmu.Student pak pracuje s realizačním týmem (krejčovnami) a učí se řídit dílenský provoz k úspěšnému zrealizování kostýmní výpravy v rámci inscenace. Studium probíhá formou průběžných konzultací s pedagogem, konfrontací se studenty režie a dramaturgie. Posluchač je veden ke vzájemné interakci s ostatními složkami jevištního či volného díla. Zadání konkrétního úkolu, jeho analýza a vymezení. Konzultace jednotlivých inspiračních zdrojů, skic, návrhů, hledání interpretačních postupů. Individuální konzultace koncepce a funkčnosti kostýmní výpravy v návaznosti na ostatní složky díla. Zadání: 1/praktické realizace inscenací ve školních divadlech podle dramaturgického plánu – koncepce kostýmní výpravy, konzultace s kolegy, její předání dílnám, vytvoření, realizace a uvedení v průběhu zkoušek do chodu inscenace. 2/ doplňkový akademický úkol nebo autorský projekt – jeho realizace. 1.týden: 1/ čtení textu, analýzy, samostatná orientace v tématu, příprava materiálů pro konzultaci s kolegy, časový harmonogram 2. týden: týmová diskuse nad tématy, diskuse s režisérem nad charaktery postav, otevírání možností chápání a přístupu k tématům, strategie přístupu – (ne)hierchická práce s tématy. 2/ základní definice a analýza osobního tématu. 3 týden: poznámky k dramatickým uzlům, skici, vzorky materiálů, různé přístupy. Proces tvorby koncepce je otevřený a zároveň vázaný na zkoušky s herci, student si osvojuje časové možnosti a své schopnosti nakládání s časem vzhledem k definování a ukončování dílčích rozhodnutí. 2/ hledání východisek, inspirace. 4. týden: 1/hrubé návrhy, situační kresby, upřesnění typů – líčení, masky, doplňky. 2/ skici, inspirační zdroje, osobní záznamy, asociace. 5. týden: Scénosled, hlavní body scénáře – dějové uzly a z nich vyplývající vývoj kostýmů, aplikace na konkrétní herecké osoby, typy. Materiály, barvy, siluety, celková kompozice, dynamika, choreografické souvislosti. 2/ zpracování dosavadních nápadů – celkový pohled na proces, poznámky, kritika. 6.týden: definitivní návrhy, střihy, předávací porada. 7.týden: 1/ Zadání kostýmů v dílnách, nákup a stříhání materiálu, 2/ konkrétní práce na objektech, zkoušení, proces. 8.týden: 1/ první zkoušky s herci v krejčovně, konfrontace kostýmů při zkouškách ve zkušebně, poskytnutí náznakových kostýmů hercům přo udržení typových odlišností a vývojových specifik. 2/ zkoušení, hledání materiálů a jejich vlasností, precizování tvarů a významů. 9.týden: Další zkoušky herců v krejčovně, individuální přístup, úpravy, barvení atd, příprava paruk, klobouků, masek, doplňků. 2/ autorský projekt – celkové vyznění, souvislost s ostatními složkami projektu – synchronizace , celkový výraz 10. týden: Poslední úpravy, účast na zkouškách s herci – precizování kostýmů. Oblíkaná zkouška. Úpravy, dokončování, změny vyvolané procesem. 2/ Podle náročnosti projektu poslední úpravy a prezentace. 11.týden: 1/ hlavní a generální zkoušky, práce s techniky, poslední úpravy. 12.týden: 1/ hlavní a generální zkoušky, práce s techniky. Premiera. Reflexe s kolegy a pedagogem. Výuka je vedena pravidelně a individuálně s pedagogem v atelieru a v divadle.

Literatura

doporučená literatura
• MELZER, Annabelle: Dada and Surrealists Performance, Baltimor: Johns Hopkins University Press 1994, ISBN: 0801848458, 9780801848452
• BERGHAUS, Günter: Avant-Garde Performance, – New York: Palgrave Macmillan 2005, ISBN-10: 1403946442 - ISBN-13: 978-1403946447
• VERGINE, Lea: Body Art and Performance : the body as language, Milano: Skira 2000, ISBN: 8881186535 9788881186532 8881186896 9788881186891
• SCHECHNER, Richard: Future of Ritual, NewYourk: Routledge 1995, ISBN-10: 0415046904 ISBN-13: 978-0415046909
• PEŇA, Guillermo Goméz : Exercises for rebel artists, London: Routledge 2011, ISBN-10: 041554923X ISBN-13: 978-0415549233
• JONES, Amelia: Body Art : performing the subject, Univ Of Minnesota Press 1998, ISBN-10: 0816627738, ISBN-13: 978-0816627738
• HIGGINS, Hannah: Fluxus experience, Berkeley: University of California Press 2002, SBN: 9780520228672
• HILL, Lesslie: Guerilla guide to performance art, Continuum 2004, ISBN 10: 0826473989  ISBN 13: 9780826473981

neurčeno
• MELZER, Annabelle: Dada and Surrealists Performance, Baltimor: Johns Hopkins University Press 1994, ISBN: 0801848458, 9780801848452

Výukové metody

* Pravidelná výuka
* Počet hodin kontaktní výuky týdně: 4 * Počet hodin samostatné práce studenta týdně: 4

Metody hodnocení

Klasifikovaný zápočet na základě odevzdání a veřejné prezentace zadaného projektu při klauzurách

• Statistika zápisu (nejnovější)
  
• Permalink: https://is.jamu.cz/predmet/difa/leto2025/DSCL302