V originále
V tomto příspěvku jsem se obracela k hybridnosti, subjektivitě, dialogičnosti a procesuálnosti jako kvalitám montaignovského eseje, z nějž slovenská konference vycházela, a vysvětlovala, jak s nimi zacházím ve svém výzkumu. Jako hlavní příklad jsem využila pátou z Danielovy narativní struktury osmi sekvencí a obraz ze scénáře, v němž se snažím nechat vzájemně prorůst autorské a osobní peripetie Františka Daniela, jeho vybrané scenáristické teorie a moji vlastní autorskou i výzkumnou zkušenost. Mluvila jsem o důvodech svého rozhodnutí pro esejistickou metodu a představovala projevy jednotlivých esejistických poloh ve scénáři. Mé úvahy o literárních kvalitách a spekulativnosti scenáristického textu v této přednášce vycházely z cest do Spojených států amerických uskutečněných v rámci projektu specifického výzkumu.
Anglicky
In this paper, I addressed hybridity, subjectivity, dialogicity, and processuality as qualities of the Montaignean essay - which inspired the Slovak conference - and explained how I apply them in my research. As my main example, I used the fifth of Daniel’s narrated structure of eight sequences and a scene from the screenplay in which I aim to interweave František Daniel’s authorial and personal journeys, his selected screenwriting theories, and my own authorial and research experience. I discussed the reasons behind my decision to adopt an essayistic method and presented manifestations of various essayistic approaches in the screenplay. My reflections on the literary qualities and speculative nature of the screenplay text in this lecture were based on journeys to the United States undertaken as part of a specific research project.