2025
Scénografie brněnské operety v režii Oldřicha Nového: Svědectví scénografické sbírky Oddělení dějin divadla MZM
JOCHMANOVÁ, AndreaZákladní údaje
Originální název
Scénografie brněnské operety v režii Oldřicha Nového: Svědectví scénografické sbírky Oddělení dějin divadla MZM
Název česky
Scénografie brněnské operety v režii Oldřicha Nového: Svědectví scénografické sbírky Oddělení dějin divadla MZM
Název anglicky
Set Design for the Brno Operetta Directed By Oldřich Nový: Testimony of the Set Design Collection from the MZM Theatre History Department
Autoři
Vydání
Časopis Moravského muzea Acta Musei Moraviae. Scientiae sociales, Brno, Moravské zemské muzeum, 2025, 0323-0570
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
Divadelní fakulta
Klíčová slova česky
Národní divadlo Brno; opereta; Oldřich Nový; scénografie
Klíčová slova anglicky
National Theatre Brno; operetta; Oldřich Nový; scenography; stage design; stage architecture
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 19. 3. 2026 14:21, Mgr. Jana Kořínková, Ph.D.
V originále
Syntetický útvar vyžadující hereckou univerzalitu, který světoznámý teoretik, divadelní znalec a dramaturg Ivo Osolsobě shrnul slovy „Divadlo, které mluví, zpívá a tančí“, má v našem divadle složitou historii s kořeny sahajícími až k horizontu předromantických zpěvních speváckých her. Pestrá paleta často schematických zápletek co do témat a motivické struktury, někdy zasazených lokálními, jindy pohádkovými, exotickými či fantastickými zápletkami, získávající si oblibu u širokého publika, se ne vždy dostala k pozornosti divadelních kritiků, kteří by si všimli kvality – ne-li hudební či libretistické, tak alespoň umělecké. Systematická práce operetního souboru brněnského divadla pod vedením Oldřicha Nového v letech 1923–1935 znamenala ve své době významný přínos, co se týče dramaturgie, překladatelské činnosti, režie, hudebních aranžmá a samozřejmě i scénografického pojetí, svědčícího o kvalitě, invenci, humoru a hravé komunikaci s publikem.
Anglicky
A synthetic formation requiring acting universality, which the world-famous theorist, theatre expert and dramaturg Ivo Osolsobě summed up with the words “Theatre that speaks, sings and dances”, has a complex history in our theatre with roots reaching back to the horizon of pre-romantic singspiels. The varied palette of often schematic plots in terms of themes and motif structure, sometimes set by local, sometimes fairy-tale, exotic or fantastic plots, gaining popularity with a wide audience, has not always reached the attention of theatre critics who would have noted the quality – if not musical or librettist, then at least artistic. The systematic work of the operetta ensemble of the Brno Theatre under the direction of Oldřich Nový in the years 1923–1935 meant a significant contribution in its time in terms of dramaturgy, translation activities, direction, musical arrangements and, of course, also the scenographic concept, testifying the quality, invention, humour and playful communication with the audience.