V originále
The year 1993 marked a decisive shift in my life. As I left childhood behind, my fascination with toys and video games gave way to an intense passion for music, inspired by MTV Latino and the discovery of rock bands through cassettes and CDs. Without realizing it, I was beginning to uncover the vocation that would shape my future. One pastime I never fully abandoned was flying kites in the small park of my Mexico City neighborhood, where I met Óscar, an older friend whose company and conversations became a constant joy. One day, when I brought along my father’s old guitar, Óscar tuned it and began to play songs I had only seen on MTV. His effortless playing amazed me, and when he agreed to teach me a few chords, a new path opened in my life. Óscar’s generosity continued—he lent me books on guitar technique, shared photocopied tablature, and even introduced me to BBC broadcasts and homemade guitar pedals. Eventually, I discovered that my kite-flying friend was none other than the accomplished blues guitarist Óscar A. Ross, whose influence profoundly shaped my decision to become a musician. Although we lost touch for many years—he moved away, and I pursued studies in the Czech Republic—we reconnected during the pandemic through social media. Today, instead of borrowing his records, I share my own compositions with him. My admiration and gratitude toward Óscar Ross have only deepened with time. Not until the summer of 2024 did I have the opportunity to pay tribute to the person who gave me my first music lessons: Maestro Óscar Ross. At the same time, I sought to honor the person who, over the years, received that transformed knowledge from me—my eldest daughter, Clara. That year, I completed an artist residency at the Mexican Center for Music and Sound Arts (CMMAS) in the city of Morelia, where part of my project involved composing and working on a piece for two electric guitars and fixed electronics. The most fitting way I found to pay this dual tribute was to name the piece Papalotes.
Česky
Rok 1993 znamenal rozhodující zlom v mém životě. Když jsem opouštěl dětství, mé fascinace hračkami a videohrami ustoupily intenzivní vášni pro hudbu, inspirované MTV Latino a objevováním rockových kapel prostřednictvím kazet a CD. Aniž bych si to uvědomoval, začínal jsem odkrývat povolání, které by formovalo mou budoucnost. Jednou z činností, které jsem nikdy úplně neopustil, bylo pouštění draků v malém parku v mé čtvrti v Mexico City, kde jsem se seznámil s Óscarem, starším přítelem, jehož společnost a rozhovory se staly stálou radostí. Jednoho dne, když jsem přinesl starou kytaru svého otce, Óscar ji naladil a začal hrát písně, které jsem doposud viděl pouze na MTV. Jeho nenucená hra mě ohromila, a když souhlasil, že mě naučí pár akordů, otevřela se přede mnou nová cesta. Óscarova štědrost pokračovala – půjčoval mi knihy o kytarové technice, sdílel fotokopie tabulatur a dokonce mě seznámil s vysíláním BBC a domácími kytarovými pedály. Nakonec jsem objevil, že můj přítel od draků nebyl nikdo jiný než zkušený bluesový kytarista Óscar A. Ross, jehož vliv hluboce ovlivnil mé rozhodnutí stát se hudebníkem. Ačkoliv jsme mnoho let ztratili kontakt – on se přestěhoval a já pokračoval ve studiu v České republice – během pandemie jsme se znovu spojili přes sociální sítě. Dnes místo toho, abych si půjčoval jeho nahrávky, sdílím s ním vlastní skladby. Má obdiv a vděčnost vůči Óscarovi Rossovi se s časem jen prohloubily. Až v létě roku 2024 jsem měl příležitost vzdát hold osobě, která mi dala mé první hudební lekce: Maestru Óscarovi Rossovi. Současně jsem chtěl uctít osobu, která během let přijala od mě tuto transformovanou znalost – mou nejstarší dceru, Claru. V témže roce jsem dokončil umělecké rezidenční pobyty v Mexickém centru hudby a zvukového umění (CMMAS) ve městě Morelia, kde část mého projektu zahrnovala komponování a práci na skladbě pro dvě elektrické kytary a pevnou elektroniku. Nejvhodnějším způsobem, jak jsem našel pro tuto dvojitou poctu, bylo pojmenovat skladbu *Papalotes*.