Subjektivně laděná studie reflektuje devátý ročník festivalu Velkolhotecké divadelní rejžování a zároveň se pokouší pojmenovat některá z úskalí, které jeho hlavní tvůrce a organizátor Vítězslav Větrovec s jeho produkcí za dobu jeho trvání (od roku 2008) zaznamenal. Větrovec shledává prozatím poslední ročník festivalu zlomovým nejen z organizačních či uměleckých důvodů, ale rovněţ z důvodů ryze osobních. V závěru studie se pokouší pojmenovat své místo, které zaujímá ve vztahu k obci, v níţ se od roku 2008 pokoušel prostřednictvím divadelních inscenací „obnovovat místní paměť“ – místo, jehoţ charakter se v roce 2016 pozměnil díky faktu, ţe se Větrovec do Velké Lhoty sám nastěhoval, a stal se tak sousedem svých diváků.