Ve své stati se zabývám analýzou Chéreauovy inscenace Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův, která se uváděla na Hudebních slavnostech v Bayreuthu v letech 1976 až 1980. Pozornost věnuji jak Boulezově novátorskému hudebnímu nastudování, Peduzzimu „alegoricko-realistické“ scénografické koncepci, tak Chéreauovým režijním postupům. Zajímá mě, jak se odehrál proces translace germánského mýtu nejprve ve Wagnerově libretu a partituře a jak se k němu posléze kriticky vymezil Patrice Chéreau ve své dramaturgicko režijní koncepci.