MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana. Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid? In kolektiv autorů. Náboženské divadlo v raném novověku. Ústí nad Orlicí: OFTIS. s. 123-129. ISBN 978-80-7405-156-2. 2011.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Hudba v mešní liturgii 17. století – hudební divadlo pro lid?
Název anglicky Music in liturgy of Mass – music theatre for people?
Autoři MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí).
Vydání Ústí nad Orlicí, Náboženské divadlo v raném novověku, od s. 123-129, 7 s. 2011.
Nakladatel OFTIS
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor 60403 Performing arts studies
Stát vydavatele Česká republika
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání tištěná verze "print"
Organizační jednotka Hudební fakulta
ISBN 978-80-7405-156-2
Klíčová slova anglicky Mass; mass ordinary; sacred music; the 17th century; liturgy
Změnil Změnila: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D., učo 5375. Změněno: 14. 10. 2018 14:22.
Anotace
Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.
Anotace anglicky
Příspěvek charakterizuje hudbu prováděnou v rámci mše v době 17. století. Zhudebnění mešního ordinaria bylo reprezentativní formou chrámové hudby. Ve střední Evropě byla latinská figurální chrámová hudba, tedy vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů, nejvýznamnějšími v celém spektru liturgické hudby. Už v 17. století mše patrně směřovaly k postoji obvyklému ve století následujícím, totiž že hudba ke mši je v podstatě od liturgie odděleným koncertem, který je s obřadem spojen jen místem a dobou společného konání. Opera měla duchovní protějšek nikoli – jak se obvykle uvádí – v oratoriu, ale přímo v samotné liturgii, zejména té koncepčně nejpropracovanější, tedy ve mši. Troufale lze říci, že liturgie se sama dokonce stala jakousi „operou“, které šlechta z galerií a oddělených sedadel poblíž svatostánku přihlížela a které byl přítomen hlavně lid, který se na dobová operní představení dostat nemohl; s nadsázkou ji lze označit Wagnerovým termínem dokonce za „dílo všech umění – Gesamtkunstwerk“.
VytisknoutZobrazeno: 19. 4. 2024 08:06