Podrobný výpis o publikaci

Orchestry spolu s divadly tvoří v Německu jednu z nejhustších sítí uměleckých institucí světa. Mnohé z nich mají dlouhou tradici a jsou převážně financovány z veřejných zdrojů. V oblasti hudby jsou to především tzv. kulturní orchestry, na které je zaměřena pozornost práce. Ty svou existenci odvíjejí od speciálního tarifu upravujícího jejich financování i chod. Zkušenosti těchto těles jsou inspirací, zároveň však z provedeného mapování vyplývají otázky k návazné diskusi. Dlouhodobý tlak na optimalizaci zdrojů financování a zvyšování efektivity se odráží ve způsobech koncertního provozu stejně tak jako v nutnosti realizace doplňkových aktivit. Mnohá čistě koncertní tělesa se proměnila v divadelní orchestry, zejména v oblasti bývalého východního Německa byla řada institucí zrušena. Práce zaměřuje pozornost na strukturu, financování a organizaci německých tzv. kulturních orchestrů z českého pohledu. Mapuje nejen jejich síť, ale snaží se i o identifikaci klíčových transformací a případů, které mohou být pro české orchestry jak pozitivním, tak negativním vzorem. Hlavním cílem práce je zmapovat „životní podmínky“ těchto těles a nalézt základní strategie, které umožňují tzv. kulturním orchestrům fungovat i po změně základních „životních podmínek“ (sjednocení Německa). České zřizované orchestry jsou v podobné, byť konzervativnější, situaci. Jejich síť je dosud stabilní a tělesa dokáží svou existenci obhájit. Přesto se v současnosti v kontextu zřizovaných uměleckých institucí hovoří o nutnosti změnit formu, v jaké v současnosti fungují. Je možné se tak do budoucna poučit z chyb našich sousedů a inspirovat se příklady dobré (manažerské) praxe.