2017
Decrouxova technika: semiologie konajiciho těla
NADAUD, PierreZákladní údaje
Originální název
Decrouxova technika: semiologie konajiciho těla
Název anglicky
The Decroux's Technique: Semiology of the Acting Body
Autoři
NADAUD, Pierre (250 Francie, garant, domácí)
Vydání
2017. vyd. Brno, Tendence v současném herectví a herecké pedagogice, od s. 52-57, 6 s. 2017
Nakladatel
Janáčkova akademie múzických umění
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Organizační jednotka
Divadelní fakulta
ISBN
978-80-7460-128-6
Klíčová slova česky
Étienne Decroux, fyzické divadlo, semiologie
Klíčová slova anglicky
Decroux; physical theatre; semiotics
Štítky
Návaznosti
GA106/94/0307, projekt VaV.
Změněno: 20. 3. 2018 09:24, doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D.
V originále
Příspěvek představuje kritickou interpretaci Decrouxovy doktríny ve vztahu k primární schopnosti živé bytosti vnímat a sdílet chvíle a jejich kvality. Decroux překonává podle autora antropologickou diskuzi o přirozenosti a univerzálnosti jazyka gest a upozorňuje na Decrouxovu analýzu emoci ve smyslu významu prostých elementů a jeho analýzu konstrukce významu v kompozici.
Anglicky
The debate with the pantomime at the turn of the nineteenth century is indeed accessory in the development of the Decroux's doctrine. Criticising pantomime for being more talkative than speaking actor, he does not build a doctrine. Rather he distinguishes his doctrine form a possible misunderstanding. That is why his criticism of the pantomime is always so pity. Dercroux indeed rather observes the human body in situations of acting and feeling rather than in situations of verbal or para-verbal communication. He never comes to consider that there is something like a natural human expressiveness carrying the sense of human mouvement and enabling the establishment of a language with determined and fixed signs. He is forced therefore to accept that there is a kind of primal ability of the living being to perceive and share movements and their qualities. Decroux cuts short an anthropological debate: against the supporters of a natural and/or universal language of gestures, he decided resolutely to analyse the emotion in terms of meaningless elements and observe the construction of meaning in composition.