DFDZ101 Základy fyzického divadla 1 – interpretace impulzů

Divadelní fakulta
zima 2016
Rozsah
0/10/0. 5 kr. Ukončení: kz.
Vyučující
doc. Mgr. Pierre Nadaud, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. Pierre Nadaud, Ph.D.
Ateliér fyzického divadla – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění
Kontaktní osoba: doc. Mgr. Pierre Nadaud, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Ateliér fyzického divadla – Děkanát – Divadelní fakulta – Janáčkova akademie múzických umění
Rozvrh
Po 10:15–13:30 013, Út 10:15–13:30 202 a každou sudou středu 16:15–19:30 301
Předpoklady
EVER ( DFDL101 Základy fyzického divadla 1 – interpretace impulzů )
žádné předpoklady
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Jiné omezení: Pro úspěšný zápis předmětu si zaregistrujte též odpovídající předmět v letním semestru (podle předpokladu "EVER")
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
A. Souhrn Celý první semestr se věnujeme dramaturgickému potenciálu tanečního pohybu a tělesného mimu. Tohoto tématu se během semináře dotýkáme soustředěností na narace slovní a narace pohybovou. Následně prohlubujeme tento divadelní směr tvorby při práci na Figurách a Chóru, a to jak individuálně, tak kolektivně. 1. Uchazeči se seznamují s postupy budování pohybového dramatu a choreografie a budovaní vypravění, ktery oni zděli. 2. Vybudují sólo na téma Figury a naučí se strukturovat improvizované setkání dvou sól. 3. Uchazeči vytvoří tři krátké kolektivně zpracované kusy, ve kterých je chór hlavní postava. B. Narace (storytelling) ve slovech, v gestech a v pohybech Učení probíhá v rámci týdenního soustředěného semináře a dílny před začátkem pravidelné semestrální výuky. Studenti jsou uvedeni do techniky storytellingu (budování a sdělení příběhu slovně) a paralelně se věnují choreografii a stavbě pohybového dramatu. Vycházíme společně z psaného příběhu, který je rozpracován do pohybového díla a nabízí téma k tvorbě dalších příběhů, ty slovních. Studenti získávají znalosti o mnohých tvůrčích postupech a prakticky tvoří, prezentují a reflektují své práce. C. Prace na téma Figura Vytvořit figuru Práce na Figuře v divadelním kontextu znamená dávat větší důraz na těla herce (v jeho činnosti a hlavně v jeho vnímání) – abychom mohli vytvořit Figuru, musíme klást důraz na materiálnost, tzn. formy, struktury, dynamiky, výstavby atd.… Stát se Figurou Jako v klaunérii se herec musí stát „průhledným“, aby mohl být prostorem pro nadosobní nebo podvědomé sily. To nepopírá jeho charakter a hru s charakterem, ale obrací se ke kořenům charakteru. Za tímto pedagogickým účelem upřednostňujeme práci s impulzem a práci s percepcí a reakcí. Das Unheimliche Necháme vyrůst neznámé v známém, podivné v každodenním, neviditelné ve viditelném, obludnost v dokonalé formě, a proto práce s Figurou zostří pohled herce-autora a režiséra na jevištní tvar a umožní jim zpřesnit a sdělit svou osobní poetiku. Budování choreografie a improvizace Student je vedený k tomu, aby našel inspiraci v malbě a oživil jednu figuru. Staví její pohybový projev (choreografii a pohybové drama). Uchazeči se naučí strukturovat improvizované setkání mezi dvěma sóly. D. Chór jako hlavní scénická postava V rámci přípravy na druhý semestr a ve spojitosti s prací na figurách se věnujeme divadelnímu chóru. Student se setká s hrou s neutrální maskou, která pomůže studentovi opustit své zlozvyky a psychologickou zátěž, umožní mu prohloubit prožitek a představivost a otevře imaginaci uchazečů k rozmanitosti světa. Uchazeč se naučí prociťovat, což zaručí autentičnost jeho scénické činnosti (dle pořadí: to sense, to feel, to act). Chór učí otevřenosti a odevzdanosti ke světu a k partnerům. Student se naučí hrát si s pozicí major/minor a začne vnímat rozdíl mezi "play" a "game". Chór se stane hlavní jevištní postavou a tím nabídne zrcadlení naší společnosti. Student reflektuje, který aspekt naší lidské společnosti chce uvést do popředí. Při inscenování se studenti naučí vnímat atmosféru inscenace, dynamiku hry a vytvoří společně (devised proces: negociate instead of confrontating) deseti minutové inscenace, vyvinuté od určeného inspiračního zdroje (báseň či malba) do pohybového divadla a taneční choreografie.
Osnova
  • Vic o figurách / Práce na téma figury A. Vytvoření Figury: zintenzivnění „materiálnosti“ divadelního tvaru Práce na téma Figura v divadelním kontextu pro nás znamená vytvořit na scéně Figuru a co nejméně znázorňovat nepřítomné. Když něco znázorňujeme, když „reprezentujeme“, scénický tvar (jinými slovy divadelní přítomnost) se stane znakem něčeho nepřítomného a tento tvar se vyprázdní. Když naopak vytvoříme Figuru, zintenzivníme scénický tvar a přítomnost, která se podle slov Etienna Decrouxa stane „invazivní“ pro diváka. Ale jak vytvořit Figuru na scéně? Akrobatické či choreografické figury jsou výsledkem povedeného dialogu mezi geometrií a pohybem. Přitom můžeme pracovat i s něčím jiným než s geometrií na scéně. Je možné například používat impuls, určenou dynamiku, organičnost pohybu nebo určené psychofyzické stavy, specifické impulzy, ale také kvalitu slova a rytmus projevu. Tyto jevy si teď obecně pojmenujme jako „materiálnost divadelního tvaru a přítomnosti“. Vytvořit figuru znamená vést dialog nebo pracovat s materiálností. Osoba se stane Figurou, když se nechá unést materiálností. Když se režisér Romeo Castelucci nazývá „poutníkem hmoty“, je rovněž tvůrcem Figury. B. Figura a postava: průhledný herec Zkusme definici Figury přenést z malířského kontextu do divadelního. Když Tizian maluje Krista, maluje Figuru Krista, i když se inspiruje modelem. Když maluje fyzika Giana Giacoma Bartolottiho da Parma, maluje potrét tohoto člověka a zachycuje charakter jeho osobnosti. Mohli bychom tím pádem dát na jednu stranu osobu (model) a Figuru, a na stranu druhou charakter osobnosti a postavu (historickou). V divadelním kontextu se toto rozdělení může chápat následovně: Figura se objevuje, když herec nese neosobní psychické stavy (např. state of grace, state of universal pardon), kdežto Postava se objevuje, když herec nalezne rezonanci mezi svým osobním charakterem a charakterem určité fiktivní či existující osobnosti. Když dovedeme toto rozdělení mezi Figurou a Postavu do extrému, můžeme říct, že herec-Figura ztrácí svůj osobní charakter a stává se „neviditelným“ (podle slov Yoshi Oida) nebo průhledným. To znamená, že se stane polem pro hru a boj nadosobních sil, dynamiky, emocí a stavů. Když herec naopak hraje postavu, projevuje rysy svého charakteru, které rezonují s charakterem hrané postavy. Stává se do jisté míry „viditelným“, „neprůsvitným. Mohli by jsme dokonce mluvit o dvou rozdílných typech jevištního tvaru a přítomnosti. Herec-Figura se tvaruje a zpřítomňuje, když se nechá napadnout silami, které ho přesahují. Herec-Postava se zpřítomňuje a tvaruje, pokud je nejvíc jeho osobních rysů zaměstnáno, aby ztělesnilo jednu postavu. Přeženeme-li to, můžeme mluvit o rozdílu mezi přítomností bytí (u Figury) a přítomnosti vlastnění (u Postavy). C. Das Unheimliche: „DaZ Figur“ Divák vytváří Figuru tím, že se nechá unést materiálností divadelního tvaru, a herec se stane figurou tak, že sebou nechá procházet nadosobní sily. Postava nás udrží ve světě známého, ale Figurou se v tom samém světě necháme unést podivností, nadosobní materiálností a sílou. Tvůrci skupiny Mossoux-Bonte, kteří se neustále inspirují malbou a „materiálností“ scénické činnosti, často odkazují na Freudův koncept Unheimliche (1919). Objev podivného v rozpoznatelném světě vytváří kognitivní disonanci, která divákovi naruší existující řad (jako jej narušuje i touha), znepokojuje (jako zamilovanost), vyprovokovává k přemýšlení (jako paradoxy). Přijme-li divák Figuru, Figura posune jeho zvyky, změní úhel pohledu či naruší stav citů. Je nutné, aby se podivnost objevila v každodennosti – bez toho se Figura stane jen něčím bizarním nebo neforemným a přestane být Figurou. Figura existuje tedy jako tenze mezi partikulárním a nadosobním, mezi materiálním a transcendentálním. Přivádí nás k mysteriu inkarnace.
Literatura
    povinná literatura
  • Antonin Artaud: Divadlo a jeho dvojenec. Praha : Herrmann a synové, 1994. info
  • Carriére, Jean-Claude: Vyprávět příběh. Praha 1995. info
  • Čechov, M. : O herecké technice. Divadelní ústav 1996. info
  • E. Decroux: World on Mime, Poesia, J.L. Barrault, Leabhart: Mime and postmodern theatre, E. Lehnuta: stati v časopise Světové divadlo, J. Hyvnar: Francouzská divadelní reforma a dal., L. Petišková: Cirkus naděje. info
  • Hyvnar, Jan - Francouzská divadelní reforma (Praha, 1996). info
    doporučená literatura
  • Bachelard Gaston, Voda a sny. Esej o obraznosti hmoty. Praha 1997 The way of Acting, Tadashi Suzuki The invisible actor, Yoshi Oida The body speaks, Performance and expression, Lorna Marshall. info
  • Barba, Eugenio - Savarese, Nikola. Slovník divadelní antropologie: O skrytém umění herců. Praha, Divadelní ústav: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, 825 str., ISBN 80-7008-109-0 (DÚ), ISBN 80-7106-369-X (NLN). info
  • Craig, Edward Gordon : O divadelním umění. Praha: Divadelní ústav, 2006. info
  • Grotowski, Jerzy: Divadlo a rituál. Texty 1965 - 1969. Bratislava : Kalligram, 1999. info
  • Mastery of Movement, Laban, PAPERBACK Publisher: Princeton Book Company Publishers ISBN-13: 9780746305270 ISBN: 0746305273 The Thinking body; a study of the balancing forces of dynamic man, Mabel E. Todd, ISBN 0-87127-014-5, Penninghton, N.J. :Dace Horizons. info
  • Oida, Yoshi, The invisible actor, London : Methuen Drama, 1995
  • Leabhart, Thomas, Etienne Decroux, Routledge, 2007
  • Souzenelle (de), Annick, Symbolismus lidského těla, Malvern, 2010
  • Suzuki, Tadashi, The way of acting : the theatre writings of Tadashi Suzuki, translated by J. Thomas, New York, NY: Theatre Communications Group, 1986
Výukové metody
cvičení, dílna, projekt
Metody hodnocení
A. Studenti budou písemně redigovat protokoly cvičení prováděných během zářijového semináře a přepisovat komentáře, které doprovázely tato cvičení, a definovat hlavní pojmy. Tato kolekce zaznamenaných cvičení bude shromážděna v jednom sešitu, jehož kopii obdrží všichni studenti. B. Během prvního semestru studenti napíší referát o jednom díle z literatury k předmětu. Referát a zápisy cvičení jsou pedagogem a studenty navzájem analyzovány a komentovány. Tím studenti provedou první krok k závěrečné písemné práci ve třetím ročníku. C. Cvičení 1. Uchazeči se seznamují s postupy budování pohybového dramatu a choreografie a budovaní vypravění, ktery oni zděli. 2. Vybudují sólo na téma Figury a naučí se strukturovat improvizované setkání dvou sól. 3. Uchazeči vytvoří tři krátké kolektivně zpracované kusy, ve kterých je chór hlavní postava.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.jamu.cz/predmet/difa/zima2016/DFDZ101