Umění nemá přinášet štěstí. Umění má rozrušovat! Tato myšlenka není zase tak stará, jak by se na první pohled zdálo. Už víme, že většina dějin umění je spojena s otázkou krásy. Jak to, že dnes vnímáme umění spíše jako zdroj nějakého specifického poznání? Jak to, že nás má umění vést k tomu, abychom prohlédli cosi ve světě kolem nás? Tuto myšlenku ve filozofii prosazovali členové Frankfurtské školy a především Theodor Adorno, jeden z jejích čelných představitelů. Vycházeli z marxismu a ptali se: jak to, že dělníci neprovedli v Německu ve 20. a 30. letech revoluci, ale naopak vítězil fašismus? Jak to, že nebyla nastoupena cesta ke svobodě? Odpověď je podle této kritické školy vlastně jednoduchá: celá kultura, nejen ekonomický systém, vede ke konformismu. Činí tak utěšováním, tím, že vytváří smíření se světem takovým, jaký je, zkrátka - přináší štěstí. Proti tomu má umění rozrušovat, vytrhovat z našeho pohodlí a umožnit nám odhalit neblahé podmínky, v nichž žijeme, abychom je změnili. Přijde vám to povědomé? Ano, to jsou i základy Brechtovy dramaturgie, která je rovněž aplikací marxismu do oblasti umění. Jeho princip odcizení měl narušit divadelní iluzi a vytrhnout diváka, vyrušit ho, umožnit mu nahlédnout z racionální distance na skutečnost a proměnit ji. 

Kritická teorie žije nadále a na humanitních školách po celém světě patří k nejpopulárnějším přístupům. Je na ní postavena velká část současné uměnovědy i sociologie. Chce odhalovat falešné vědomí, jímž nás ukolébává pop-kultura i tzv. vysoká kultura a přistoupit k němu kriticky. Proto je kritická a to, co šíří, je negace - záměrně. Negativní postoj ke světu má vést k pozitivní budoucnosti, jíž společně máme dosáhnout.

Úkoly

Poslechněte si ukázku z díla Adornova oblíbeného skladatele, Alban Berga, a to konkrétně z jeho slavného Vojcka (Wozzek, začátek). Potom si poslechněte předehru k Bludnému Holanďanovi Richarda Wagnera (předehra k Bludnému Holanďanovi) a srovnejte práci s hudbou u obou skladatelů (1 - 2 ns). Dopředu prozradím, že Wagner byl právě ten autor, jehož Adorno velmi kritizoval a tato jeho kritika měla snadnou oporu: právě Wagner byl oblíbeným Hitlerovým skladatelem. Jako pokračovatele wagnerovské tradice viděla Frankfurtská škola Hollywood a jeho kulturu.

Na tuto hodinu byste měli mít zvládnutou Latourovu knihu Nikdy jsme nebyli moderní. Budeme řešit její druhou část, zabývající se principem symetrie. Lépe tak pochopíme neudržitelnost východisek frankfurtské školy.

Slovník

• kritická teorie
• falešné vědomí
• zcizovací efekt