Viděli jsme, že zatímco tzv. předmoderní doba chápala člověka v jeho celistvosti, moderní postoj ke světu ostře odděluje otázky ducha a těla, přírody a kultury. Francouzský antropolog a filozof Bruno Latour (*1947 ve Francii), jehož vidíte na fotografii vpravo, tento proces nazývá purifikací. Moderní člověk a zvláště moderní věda očišťují (purifikují) svět přírody (nature) a svět kultury (culture) a vytvářejí tak dva na první pohled nesmiřitelné světy. Tu převáží jeden, když se materialisté snaží vysvětlovat vše ze své hmotné podstaty, tu druhý, když náhle za vším je duchovno. To dobře známe z mnoha veřejných sporů: existuje dobro nebo jde jen o projev evolučně vysoustružených pudů? Existuje krása nebo jde jen o soulad smyslových počitků? Problém je závažný, protože v jeho srdci stojí otázka: kdo má právo správně popisovat svět, v němž žijeme? Purifikační proces modernity rozdělil společnost do dvou nesmiřitelných táborů, které zhusta stojí proti sobě. Ti rozumnější se podobným otázkám alespoň s tichým porozuměním vyhýbají.

Latour ve své práci studoval právě vědce a to, jak spolu vytvářejí vědu. V průběhu mnoha svých výzkumů se nad tímto postojem zamýšlel a povšiml si, že se kolem nás množí příklady, kdy tuto hranici nelze nalézt. Co jsou kyborgové, postavy v síťových počítačových hrách, jakou povahu mají diskuse na internetu? Že naše doba přináší mnoho jevů, které nelze redukovat (tedy omezit) ano na jednu z těchto podstat, ukazuje nejlépe problém umění blízký: je film na internetu, tedy mimo filmový pás či DVD, ještě tím filmem, který se dá prodat či koupit? Není to dílo úplně jiné povahy, jež by mělo např. patřit všem?

To vše jsou hybridy, které nám ukazují, že nelze očistit svět kolem nás na tyto dva principy. Moderna, která si to myslela, podle Latoura žila v iluzi. A především, pokud modernou mělo znamenat, že takové dva oddělené světy lze vedle sebe postavit a poznávat svět kolem nás z jednoho či druhého, tento projekt se nikdy nemohl naplnit, protože svět není rozdělitelný na tyto dva principy. Moderna tedy nikdy nebyla, poznamenává ve své knize Nikdy jsme nebyli moderní filozof s hořkým úšklebkem. Nelze tedy ani být "post-moderní" nebo "anti-moderní" nebo "ne-moderní". Je možné být pouze amoderní, tedy uvědomit si, že nezávisle na iluzích uplynulých několika staletí svět není dualistický.

Tato myšlenka má závažné důsledky nejen do umění, ale umožňuje i pochopit např. náboženský či politický fundamentalismus nebo problémy současné morálky a demokracie. Ke všemu se dostaneme v dalších našich hodinách.

Úkoly

Začněte číst knížku Nikdy jsme nebyli moderní Bruno Latoura. Vaším úkolem bude na tuto hodinu zvládnout alespoň první dvě kapitoly (Krize a Ústava). Napište jednu normostranu, v níž se pokusíte vystihnout Latourův argument, proč vlastně moderna nikdy neexistovala. Pokuste se zformulovat, jak jej chápete vy a krátce kriticky zhodnotit. To nám bude východiskem pro naši diskusi.