Základní charakteristiku tohoto doktorského studijního programu tvoří jeho orientace jednak na uměleckou tvorbu, jednak na její vědeckou analýzu a reflexi. Tato koncepce doktorského studia vychází z faktu, že v magisterském programu jsou studenti vzděláváni jako tvořiví umělci – součástí jejich absolutoria je vedle příslušných státních zkoušek a písemné diplomové práce také umělecký výkon (projekt), tedy umělecký artefakt, jímž může být režie či dramaturgie inscenace, autorství dramatického textu či jeho překladu do češtiny, herecký výkon, scéna a kostýmy k divadelní inscenaci, umělecko-pedagogický projekt atp.

Navazuje-li doktorské studium na takto formované studium magisterské, je nezbytné, aby jeho součástí bylo pokračování v umělecké tvorbě a jejím výzkumu. Student doktorského studia pokračuje – většinou už s jistou dávkou zkušenosti z vlastní umělecké tvorby v praxi (divadlo, rozhlas, televize atd.) – v hledání nových uměleckých postupů ve svém oboru, ve zkoumání těchto postupů a v analýze a reflexi jejich výsledků, které pak zase zpětně ovlivňují jeho další uměleckou tvorbu.

Dalším úkolem, který si klade doktorský studijní program, je výchova nových pedagogů uměleckých oborů pro vysoké umělecké školy, tedy především pro oblast divadelní. Proto jsou studenti doktorského programu vedeni svými školiteli – a s jejich supervizí – také k samostatné pedagogické aktivitě. Realizuje se většinou ve 2. a 3. ročníku studia, a to buď formou pedagogické asistence, nebo s tématem dizertační práce.

Filozofie doktorského studia na Divadelní fakultě JAMU vychází z chápání umění jako integrální součásti lidského myšlení. Vedle racionálního poznávání světa, které nalézá svou výsostnou a strukturovanou podobu v nekonečné řadě vědeckých disciplín, je pro člověka už od počátků jeho existence cestou k poznávání záhad bytí také umění. Cíl vědeckého i uměleckého poznávání je totožný, totiž snaha pochopit podstatu lidské existence, rozdílné jsou pouze prostředky a metody tohoto poznávání. Proto je doktorské studium na Divadelní fakultě orientováno především na tu linii poznávání světa, kterou zprostředkuje umění a prostředky a metody jemu vlastní. Zároveň je ovšem nutno podotknout, že ani umělecký doktorský studijní program se nepohybuje v „iracionálních mlhách“, ale využívá v míře potřebné a nezbytné také postupy exaktní a racionální; právě v propojení obojího, se zvláštním důrazem na uměleckou tvořivost (talent, intuice, inspirace…), spatřujeme specifiku uměleckého doktorského studijního programu.

Oborová rada studijního programu: