| Anotace |
Válka ve mně probudila vztek, vztek psát. Vysedával jsem u zpráv a záviděl reportérům, že jsou u toho. Ale v určitou chvíli jsem začal vnímat i to, co ve zprávách není. A jak to tam není. Zkusil jsem tedy prověřit, co v této chvíli svede literatura: bez odstupu času, s odstupem několika set kilometrů. Jako když si člověk zapaluje jednu cigaretu od druhé, napsal jsem pět povídek — dvě západní, dvě ukrajinské a tu poslední ruskou. Všechny jsou o válce, ale ne vždy je zřejmé, kdo vlastně je nepřítel.
Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď chtějí nájemníci využívat jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajme dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízne v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se spolu se svou milenkou rozhodne protestovat uprostřed Moskvy pomocí pas de deux z Labutího jezera… Ne. Postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě, avšak ani tito lidé už nikdy nebudou stejní. |
