| Anotace |
U muzikálu Šakalí léta bylo mým vnitřním zadáním pokusit se o jakousi rekonstrukci doby. To znamená, že jsme společně s tvůrčím týmem nechtěli posouvat vizualizaci známého muzikálového díla adaptovaného pro jeviště Miroslavem Hanušem, ale pokusili jsme se o rozkrytí charakterů lehce filmovým způsobem. S koncentrací na detail a postupné vkrádání nekompromisního zla padesátých let. V koncepci je přítomná hra s časem, hlavní postava vypráví příběh z úhlu retrospektivy, kdy už jako starý muž na invalidním vozíku, kdesi v domově důchodců, postupně oživuje svoje vzpomínky. Proto se z postav, které jej obklopují (údržbář, zdravotní sestra), stávají postavy, které vkomponovává do svého vyprávění. Za výrazný krok považuji zapojení autentické mladé kapely No way, kterou tvoří čtveřice mladých zlínským muzikantů. Ta svojí přítomností a šarmem vnáší do inscenace mladost a vibrace generace, o které Šakalí léta pojednávají. Ve své režii jsem se snažil o jakousi postupnou temnotu, kde se na první pohled jednoduchý příběh stává příběhem, který vrhá postavy do nejčernější podoby normalizace. |
