| Anotace |
Dramaturgie filmu Tichý společník spočívala v postupném rozvíjení a opracovávání původního tragikomického motivu – možnosti pochovávání nebožtíků ve stoje z důvodu nedostatku místa na hřbitově – v rozsáhlejší příběh, zasazený do oblasti Slovácka na Moravě. Jak režisér, tak dramaturg tak mohli zúročit znalost prostředí a místního dialektu. Právě precizní jazyková péče věnovaná dialogům byla obdobně náročnou výzvou jako kultivace narativních vrstev, opírajících se často o absurdní momenty, prodchnuté neobyčejným pozorovatelským citem, odrážejícím se v charakteristikách jak hlavních, tak vedlejších postav. Vzniklo tak svérázné dílo, vynikající svou autenticitou a specifickým humorem, vzdorující obvyklým tendencím zasadit filmový příběh do atraktivního či bizarního prostředí bez hlubší znalosti jeho charakteru. Tichý společník je příběh, který je prostředí, z nějž vzešel, maximálně věrný – dramaturgicky dosahuje zcela svébytného stylu, podporujícího a rovněž usměrňujícího autorský naturel režiséra Pavla Göbla, v úzké vazbě na prostor, s nímž je spjat a z nějž vyvěrá jeho neotřelý humor a schopnost zobrazovat jeho vlastní vizi skutečnosti v neopakovatelné podobě. |
