Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete / Orsino
| Základní údaje | |
|---|---|
| Název | Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete / Orsino |
| Rok prvního uvedení | 2021 |
| Segment | Scénická umění |
| Druh činnosti | Inscenace - herecký/pěvecký výkon – stěžejní role |
| Závažnost a význam | C - nový umělecký výstup inspirovaně rozvíjející současné vývojové trendy |
| Velikost | L - výstup s výrazným autorským podílem integrovaný v rámci díla velkého rozsahu |
| Institucionalní kontext | regionální |
| Jazyk | čeština |
| Fakulta | Divadelní fakulta |
| Anotace | Inscenace Shakespearova Večera tříkrálového byla připravena v rámci tzv. pedagogické režie otevírající sezónu absolventského ročníku činoherního herectví. Kromě hlavní dějové roviny (zahrnující linie Orsino-Viola-Olivie, Tobiáš-Ondřej-Marie-Šašek, Antonio-Sebastian, Malvolio) je v ní vybudován i druhý plán výstupů masopustních maškar. Jedním z hlavních témat hry je napětí mezi puritánskou morálkou a pijáckými veselicemi prostupující v různé podobě různé společenské stavy. Toto téma je ve své obecné rovině (vztah morálky a živočišnosti, ideologie a přirozenosti, řádu a chaosu) natolik současné (aktuální politická, genderová a ekologická korektnost vs. ekonomický liberalismus), že je ponecháno v jeho původních dobových reáliích. Kníže Orsino usiluje o lásku mladé hraběnky Olivie (dědičky bohatého panství). Kromě politicky a ekonomicky strategických cílů hluboce prožívá svůj cit v duchu sentimentálních konvencí renesančního manýrismu: neopětovaná láska evokuje bezútěšnost smrti, kontrolovaná intenzita prožitku jeho kvalitu, milostné vzplanutí je třeba vyjadřovat uměleckými projevy: veršem a hudbou. Z unylých nálad ho probere přítomnost nového sluhy Cesaria (ve skutečnosti za mladíka převlečené Violy), kterého coby pohledného a inteligentního vyjednavače vyšle jako námluvčího k Olívii. Po neúspěchu tohoto pokusu odhalí před stále převlečenou Violou jednak své názorové postoje k ženám (plně odpovídající dobovým hegemonně maskulinním představám), jednak jistou autentičnost osobního citu prozrazující zraněnost dřívějšími milostnými nezdary. Protože se Viole nepodaří u Olivie uspět ani napodruhé, vypraví se na námluvy osobně. Je jí však opětovně - tentokrát však osobně a veřejně - odmítnut. V reakci na to vysloví své podezření, že jeho vyjednavač jedná za jeho zády v rozporu s jeho zájmy, což Olívie potvrdí přiznáním jejich tajného sňatku. V následujícím mnohačetném rozuzlení zimprovizuje pro sebe výhodné řešení nabídnutím sňatku Viole a konsolidací politických vztahů s Olívií. Role je obsazena pedagogem hereckého ročníku, čímž je zdůrazněn její odlišný generační i společenský status. Postava je dějově významná přestože se objevuje pouze ve čtyřech výstupech. Od počátku je třeba balancovat její komický (sebedojímání a sklony k falešnému patetizmu) a dramatický (figura startující ústřední dějový motiv) potenciál. Ve vztahu k postupně se vyvíjejícímu milostnému vztahu s Violou je jak jeho objektem, tak i protihráčem - subjektem se kupodivu stává až v samotném konci při nepřesvědčivém situačním zvratu. V inscenaci jsou využity jak významové roviny vyplývající z okolností daných autorem: manýristický dosebezahleděný milenec; sebevědomý a prchlivý vládce; muž v nejlepších letech; inteligentní byť ješitný vzdělanec - tak to, co nabízí situace pedagoga hrajícího se svými studenty: nekorektní vztah se studentkou; diskuse o umělecké kompetentnosti. V duchu shakespearovského kubizmu (viz P. Brook) se jednotlivé roviny projevují nikoli vertikálně, nýbrž horizontálně - ostrým střihem, a to nikoli pouze v optice vzájemného vztahu jednotlivých výstupů, nýbrž mnohdy i v rámci výstupu jediného. V závěrečné scéně předvede Orsino vrcholné číslo politické manipulace, kdy ze ztracené pozice odmítnutého milence a obviněného zodpovědného orgánu získá svatební příslib dosud nezamýšleného objektu a přesvědčí veřejné mínění o rostoucí dominanci svého postavení. Frekvence zvratů a střihů nálad má zde bezpochyby komický účin, celkový význam a důsledek tohoto rozuzlení však nikoliv. |
| Klíčová slova | večer tříkrálový, orsino, william shakespeare, martin hilský, ivo krobot, studio marta |
| Autoři | Lukáš Rieger (Role: Autor díla z 100 %), William Shakespeare (Role: Autor předlohy), Martin Hilský (Role: Překladatel) |
| Tvůrčí tým | Ivo Krobot (Role: Úprava a režie) Zdeněk Kluka (Role: Hudba) Markéta Oslzlá-Sládečková (Role: Kostýmy) Ladislava Košíková (Role: Choreografie) Petr Svozílek (Role: hudební nastudování) |
| Uvedení, termíny | |
|---|---|
| Premiéra (15.07.2021) info | |
| Premiéra (10.09.2021) info | |
| Repríza (21.09.2021) info |
| Ocenění, ohlasy | |
|---|---|
| https://istropolitanaproject.sk/autority-nie-su-autority/ info |
Zobrazit XML záznam