| Anotace |
V nové dramatizaci Burgessova románu z roku 1961 jsem usiloval o zachování reflexivnosti vůči současné společnosti (z pohledu nedaleké budoucnosti), důraz na specifický jazyk, grotesknost a spád vyprávění. Protože se ale celá řada motivů přímo váže k době, kdy kniha vznikala (začátek 60. let), bylo nezbytné text v mnohém odpoutat od předlohy, aby nevzniklo pouhé, tematicky ‚neškodné‘, retro sci-fi (při čtení románu dnes je naše současnost budoucností pro Burgessovy postavy futuristických ‚teenů‘, nikoli naopak, jak to autor zamýšlel; kniha v mnohém zastarala).
Scénář je rozdělen do dvou formálně velmi rozdílných polovin.
První polovina jedná o událostech jediného večera a noci, po kterých je hlavní postava (Alex) zatčena policií. Drží se přitom spíš s menšími odchylkami (zhutňování děje, vyostřování motivací, integrování mobilů do děje…) prvních 80 stran knihy. Řeč postav a celková formální poloha textu se přitom inspiruje poetikou některých her německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga (např. Zlatý drak nebo Arabská noc), která umožňuje postavám existovat uvnitř dramatické situace, kterou ale zároveň vyprávějí. Postavy jsou tak neustále jednou nohou uvnitř a jednou nohou vně dramatické situace.
Druhá polovina se na rozdíl od předlohy zbavuje Alexe jako hlavní postavy. Sleduje především životy pěti postav, do jejichž životů Alex zasáhl (a zanechal v nich rány) z většího časového odstupu. Z jejich splétajících se výpovědí se postupně skládá druhá část příběhu, ve které se dozvídáme o jejich vnitřních světech a ‚běsech‘, zároveň o tom, jak byl Alex podroben experimentální převýchově, která mu zabránila v páchání dalších násilností, ovšem za cenu možnosti svobodné volby. V tomto bodě došlo ve scénáři k zásadnímu posunu od předlohy. Vytvořil jsem vlastní variantu Alexovy převýchovy opírající se jednak o současné poznatky z neurologie, jednak o stále se rozvíjející technologické možnosti virtuální reality a zařízení zobrazující činnost lidského mozku. Vznikl tak obraz vědecké metody restrikce a ovládání lidského vědomí, ve které se o mnoho reálněji zhmotňují hrozby světa, ve kterém v současnosti žijeme.
Scénář rozvádí životní osudy postav do šířky, kterou se předloha nezabývá, jednu z klíčových pěti postav druhé poloviny do příběhu přidává (nemá oporu v knize) a dovádí Alexův příběh k jinému konci než předloha (Alex ve scénáři – oproti knize – umírá). |
