| Anotace |
Dramatická umění (studijní program), obor DIFA 8203T058 Scénografie.
Vyučuje předmět DSCL402 Kostým I.
Scéna pojednaná k alternativní atmosféře Meetfactory provokativně „klasicky“, dřevěná, prkenná stěna jako děravé křehké pozadí, proměnlivé ve světle a akci, 2 mirelonové fosforeskující kopce v malém měřítku sloužící jako bizarní nábytek i krajina, plocha podlahy přeškrtnutá bílým pásem baletizolu a fosforeskujícími páskami, které rozbíjejí prostor a svítí stejně jako kopečky ve tmě, visící nůž na zlatý řez, možný k použití při doteku hrudí, křeslo pro Thomase, 2 karimatky pro sestry, sekyra a láhev vodky. Epidiaskop a osobní léčivé světlo, které si Siss přiváží jako jedinou věc s sebou do pustiny a do tmy. Jde o maximální úspornost, minimum efektních obrazů. Jemná vizualita. Vše se odráží ve třech sklech připevněných přímo na černou zeď divadla a tedy černě odrážejících situace. Černá okna - zrcadla vidí ven či dovnitř? Prostor skýtá skládanku různých možností jak provokovat diváka k otázce „Co se tu může odehrát?“
Kostýmy se přelévají postupně z jedné sestry na druhou, výchozí kostým Unn je Thomasův – mužský zimní overal, do kterého se vejdou posléze i obě ženy, spodní jégry a maskáčový svetr definující člověka jako krajinu a naopak. Siss má světle hnědý (vše je mírně hnědé) kostýmek, který je jistě luxusní a nehodí se do prostoru a situace, říká však cosi o životě tam daleko. Rezavé kombiné je retro dokonalý kus dobré práce ze 70 let, který jen podtrhuje krásu a vnitřní svět majitelky. Výsledně si ženy věci promění a jedné je kostýmek malý, druhá se ztrácí v pánském hřejícím „vězení“. Overal souvisí s fotkou z dětství, o kterou v této hře jde. Polonahé postavy jsou velmi intimní a odhalená těla v zimě a sněhu bojují o život. |
