| Anotace |
Dramatická umění (studijní program), obor DIFA 8203T058 Scénografie.
Vyučuje mj. předmět DSCL101 Scénografie I.
Kostýmní koncepce zachycuje zlom bodu, kdy člověk ve strachu z existence se skryje do uniformity. Dohlížet a trestat. Sám sebe, nebo druhé. Na straně oběti či trýznitele. Kdo je kdo. Být sám sobě obětí i trýznitelem. Kostýmní koncepce postav schovaných v zářivě žlutých pracovních oděvech poukazuje na jakousi pochroumanou naději a jistotu v pravidelnost, stereotyp a splynutí s davem. Ta naděje může být řešením, odpovědí, rezonancí se skupinou, kmenem. Nebo naopak oddělení, samota, strádání, vyhoření, vyplenění. Stereotypy se projevují ve všech skupinách. Sestry, ošetřovatelé, pacienti, vymyká se jen Mc Murphy na prsou barvotiskovou smrt s trnovou korunou, koženou bundičku v barvě divokého masa se zlatými detaily a kalhoty s vyšívanými kosmonauty. Volnost tryská z energie jeho dvou přítelkyní ve vintage modelech. Čím více ztrácí Mc Murphy vlastní identitu, objevují se osobnostní prvky v chování i kostýmech u ostatních pacientů. Náčelník Bromden je postavou zdánlivě statickou, dynamiku získává skrze schizofrenní vize, jeho kostým je neměnný. V bodu zlomu se i u vrchní sestry objeví záblesk, který by mohl být příslibem lidskosti, v herecké akci i kostýmu. Jen zřízenci zůstanou neměně stabilní. Ostrá modř uniforem kontrastuje s jasně žlutými uniformami, bílá trika s šedými nápisy definují roli erární. Vše esteticky zdánlivě dokonalé na pozadí šedi módního betou zdravotních zařízení, skrývá agresi a strach z existence uvnitř i vně. |
