| Anotace |
Koncept představení Happy End je autorským počinem režiséra Jakuba Čermáka. Navazuje formou i pojetím na jeho minulé imerzivní projekty v prostoru Venuše ve Švelovce. Dramaturgicky věc vznikala v týmu všech účastníků projektu - tedy několika desítek hereček a dvou výtvarnic, s konečným právem veta režiséra. K projektu mne pozvala bývalá absolventka Ateliéru scénografie Martina Zwyrtek, která se v tomto případě věnovala nejen koncepční týmové práci, ale také výrobě kostýmů. Moje role byla v řešení prostoru - nakonec od konceptu po částečnou realizaci, jak to již na grantových projektech bývá, a spolupráci na konceptu i následné spolu-realizaci kostýmů při kolážování stavebnice, tvořené částmi a torzy materiálů či kostýmů, které jsme kombinovaly a sestavovaly do celků, vzhledem k dramaturgii situací a celkového děje. Tento způsob tvorby je charakteristický i v tom, že na základě vytvořených kostýmů nebo částí scény teprve vzniká dramaturgicky a režijně situace, děj. Jde o imerzivní projekt realizovaný v rámci festivalu Next wave v bývalém kláštěře sv. Gabriela v Praze na Smíchově. V rozsáhlé stavbě, která působí labyrintickým dojmem, byl i pobyt diváků v prostoru takto veden. Procesuálně jsme řešili, který prostor je adekvátní pro tématické okruhy, které při zkouškách s herečkami vznikaly. Všichni jsme se podíleli na těchto tématech, každý mohl nabídnout a formulovat jejich obsah i podobu. Spojovací a základní téma projektu byl fenomén smrti. Po etudách, diskusích a zkouškách se situace řadily do výsledného sledu jako několik prolínajících se vrstev provázaných paralelních dějů, včetně smrtí a následného pobytu některých diváků v márnici... Šlo o výjimečný projekt z hlediska struktury vzniku, tvorby i průběhu představení, spíše laboratoř než hotové dílo. Pro exkluzivní počet diváků (specielně byla volena i výše vstupného) to byla cesta od vstupu do foyer eutanazistického Hotelu Switzerland, zasvěcovacího rituálu, kabaretu, kvízové show, přes aukci, terapeutickou skupinu, pobyt v prostorách se splněnými přáními, asistovanou sebevraždou, sepsáním závěti, popravy a dalších situací po pobytí v LDN zařízení, ráji či odvezením na lůžku do márnice. Diváci si mohli svoji smrt vybrat a tvořili tak osobní dramaturgii vlastní cesty v rámci projektu. Na realizaci akce jsem přizvala studenty z prvního ročníku v rámci seznamovacího plenéru. Všichni obstáli výborně, považuji tedy tento projekt i ze stránky edukační za velmi přínosný. |
