| Anotace |
Naše inscenace se studenty se značně liší od dosavadních pojetí, ať už těch slavných z poloviny šedesátých let v Mahenově činohře v Brně či té z Realistického divadla v Praze, i od pozdějších incsenací Evy Tálské v Huse na provázku, či Zbyňka Srby v Národním divadle v Praze. Stylovou originalitu vytváří do jisté míry už nutnost obsadit studenty do rolí nezávisle na předpokládaném věku postav, např. Lazara, Piláta,Marie, atd.
K originálnosti celkového režijního řešení inscenace zřetelně přispěla spolupráce s významnými spolupracovníky: výtvarníkem Rostislavem Pospíšilem, hudebníkem Zdeňkem Klukou a choreografy Laďkou Košíkovou a Davidem Strnadem. Velmi důležitý je též hudební doprovod Petra Svozílka.
Ze základní stylové roviny sousedského naivního divadla jsme v naší inscenaci ,,odskakovali" do nečekaných fantazijních poloh, např. v situacích Ježíšova křtu, rybolovu, krájení chleba. V hudební složce, často za doprovodu samotných herců, jsme v ,,odskocích" slyšeli jak pokorné naivní varianty písní dcer sionských, tak pasáže s elekrickou kytarou, další pak v duchu pouťové odrhovačky, až k vážnému sborovému čtyřhlasu Martinů.
Ve výrazných archetypálních situacích jsme pak vytvářeli v pozastaveních velké živé obrazy např. poslední večeře, smrti na kříži, snímání, piety atd.
Velmi nepateticky a až s existenciální naléhavostí je pak řešen závěr inscenace, kdy lid, který dle situace jednou uctivě naslouchal Ježíšovu kázání, jindy zas hystericky povykoval - "ukřižovat,ukřižovat"- opět přichází pokorně ke kříži.
Ježíš však sám s trpkostí odchází.
Shrnuto, původně naivní sousedská hra je hrána v originálních a velmi kontrastních řešeních jednotlivých situací a dostává tak často nejen příchuť živé studentské hravosti, ale též velký morální a etický apel s poukazem na evangelia jako jeden ze základů židovsko-křesťanské evropské kultury.
* hostování v Disku v Praze
* gotickém kostele sv. Václava v Opavě
* v plenéru na hradbách na Špilberku.
Pro oba tyto prostory bylo nutno vytvořit odlišnou podobu nejen výtvarnou, ale změnit podstatně i celkový charakter inscenace, částečně způsob herectví, rytmus i gestickou podobu.
Tvar bylo nutno jaksi zcela otevřít a rezignovat na jisté iluzivní prvky, herci nastupovali a odcházeli ze situací přiznaně, před očima diváků a v kontaktu s nimi, na Špilberku pak byla zapojena i reálná příroda, louka, tráva, stromy. V obou případech tedy vznikl zřetelně odlišný divadelní tvar než v interiéru Marty a lidová barokní hra tak získala nový nečekaný rozměr.
Záznam
* Hrad Špilberk zdokumentováno, natočeno
* březen 2018 natočeno televizí Noe a o Velikonocích pak vysílána. |
