| Anotace |
Nové zpracování Mozartovy rozverné opery, ve spolupráci s režisérkou Annou Davidovou a scénografkou Evou Jiřikovskou. Základním východiskem scénografické koncepce bylo vytvořit atmosféru dekadentního, upadajícího luxusu, jakési chátrající opulentnosti ve stylu benátských paláců, v nichž stále září lustry a bliští se zrcadla, ale jejichž základy se propadají do hniloby kanálů. Úkolem světelného designéra bylo vybrat světelné prvky podporující tuto představu a vytvořit světelnou dramaturgii, která zpočátku vychází z barokní estetiky, postupně se stává stále více bizarní a nepřirozenou, v závěru vytváří atmosféru odosobněnou a chladnou. Práce na inscenaci byla velmi komplexní, mimo jiné kvůli složité a členité dekoraci, jejíž dominantou byla impozantní černá obrácená sopka, jejíž kráter se v druhém dějství klesl až téměř nad hlavy zpěváků. První a druhé dějství byla navíc výtvarně zásadně odlišná, což kladlo značné nároky na světelný set. Díky průběžné spolupráci s režisérkou a scénografkou (včetně společného vybírání svítidel do inscenace, konzultací v dílnách a prací v 3D modelu) se i přes nutnost některých kompromisů podařilo dosáhnout zamýšlené světelné atmosféry. |
