| Anotace |
Jedná se adaptaci romantického románu M. Shelleyové, který bývá považován za vůbec první dílo dnes tolik oblíbeného žánru horor. Zadáním (neboť adaptace vznikala pro konkrétní uvedení, herecké obsazení a pro danou cílovou skupinu) však bylo přenést příběh do současných reálií tak, aby co nejvíce komunikoval s dnešními teenagery. Využívá tak principy současného virtuálního prostředí, kde Viktor Frankenstein není pouze vědcem a geniálním vynálezcem, ale také youtuberem a mediální celebritou, která své pokusy dokáže také zdárně monetizovat.
Východiskem však stále zůstává stvoření umělého člověka, který se svému stvořiteli vymkne z rukou. Jde však v jistém smyslu o androida, nikoli o oživené tělo mrtvého člověka či více lidí, a ústředním tématem se tak stávají rozhodující kritéria, kdy můžeme hovořit o samostatně a svobodně myslícím individuu. Z nesprávných motivací vyšlá potřeba Viktora Frankensteina stvořit umělého člověka (touha napravit nedokonalost božího Stvoření po předčasné smrti jeho matky) jej dovede k přesvědčení, že rozhodujícím faktorem lidskosti je schopnost páchat zlo. Bestiální zacházení a mnohá usmrcení jednotlivých stvoření během nevydařených pokusů tak nastolují otázku, kdo je zde vlastně monstrum.
Metodou adaptace/dramatizace byla spolupráce dvou autorů (Zetel, M. Sodomka), kdy po základní dohodě nad tématem a velice orientačním scénosledem pracoval jeden na obsahové a myšlenkové struktuře konkrétní scény a ten druhý ji opatřil konkrétními textovými replikami. Tvorba tak v zásadě probíhala formou dialogu přímo v jednom sdíleném dokumentu a jistým způsobem tak metoda tvorby kopírovala téma dramatizace ve smyslu zprostředkované komunikace a vlivu virtuálního prostředí na naše života. |
