| Anotace |
Režie mého vlastního textu byla synergickým tvořivým činem, který od začátku vycházel z jasných inscenačních představ. Jednou ze zásadních motivací byl pro mne, jako pro režiséra, fakt, že jsem inscenoval text v prostředí, kde se jeho značná část odehrává. To znamená text, kterého kontury jsou situovány do prostředí Vysočiny, se inscenuje v Horáckém divadle na Vysočině. Tato lokální souvislost je pro mne vždycky novým rozměrem u tvořivých úvah, proto jsme se rozhodli, že jeviště bude vlastně krajinou kopců Vysočiny. Silnou inspirací bylo i dílo a tvorba dalšího umělce z dané krajiny mlhy a snů - Jana Zrzavého. Zrzavý byl mimochodem jednou z významných postav v mém vlastním scénáři a následně i v inscenaci. Způsob inscenování byl založený na rytmických proměnách prostorů i času, střihových fragmentech mapujících jednotlivá období života skladatele. Postupem času se inscenační jazyk vzdaloval od hravosti a dynamických proměn k výrazné stylizaci až epického, silně znakového divadla atakujícího podvědomé proudy myšlení Bohuslava Martinů. BM byl skutečně ústřední postavou jak textu, tak inscenace, dá se snad říct, že z jistého úhlu pohledu může inscenace působit jako pohled do jeho hlavy i duše, do krajiny jeho srdce. Jak vážní a temní jeho příběh, tak se stává mnohem niternější a možná i temnější i inscenace. Končíme obrazem plavby z břehů Evropy do neznámé Ameriky, kde ve svém monologu Bohuslavova manželka Charlotte rekapituluje poslední dramatické dny i předpovídá nejistoty a obavy. |
