2025
Možnosti využití violy d´amore v soudobé kompozici
SAVKOVÁ, NoemiZákladní údaje
Originální název
Možnosti využití violy d´amore v soudobé kompozici
Název anglicky
Possibilities for using the viola d'amore in contemporary composition
Autoři
Vydání
Teritoria umění Odborná konference doktorandu a doktorandek uměleckých oborů, Praha, Česká republika. 2025
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Hudební fakulta
Klíčová slova česky
viola d´amore; soudobá hudba; artistic research
Klíčová slova anglicky
viola d'amore; contemporary music; artistic research
Změněno: 12. 2. 2026 16:12, doc. PhDr. Petr Lyko, Ph.D. et Ph.D.
V originále
Příspěvek prezentuje výsledky výzkumu zaměřeného na zkoumání možností (a mezí) violy d´amore v kontextu soudobé hudby. Viola d´amore je nástrojem, který nepatří mezi dnes běžně dostupné nástroje, ale řadí se do tzv. starých nástrojů. Nejvíce skladeb pro violu d´amore vzniklo od poloviny 17. století do konce 18. století. Viola d´amore je zvláštním nástrojem, který má obvykle 6–7 strun a stejný počet sympatetických strun je vedených pod hmatníkem, primárně za účelem zvýšení rezonance nástroje a dodávající zvuku violy d´amore specifickou barvu. Možnosti violy d´amore v oblasti dynamiky, témbru, artikulace, tvorby souzvuků, realizace flažoletů, mikrointervalů, ladicích systémů a perkusivních zvuků byly zkoumány na základě dostupné literatury o nástroji, studiem kompozic (převážně od soudobých skladatelů) a konzultacemi se skladatelkou a hráčkou na violu d´amore Rachel Stott, výrobcem nástrojů Samem Lamingem, hráčem na violu d´amore se zaměřením na novou hudbu Marcem Fusi a skladatelkou, hráčkou na violu d´amore a výrobkyní nástrojů Annegret Mayer-Lindenberg. Zkoumání možností violy d´amore bylo úzce spjato s tvorbou vlastní skladby Girlandy pro sólovou violu d´amore.
Anglicky
This contribution presents the results of research focused on exploring the possibilities (and limitations) of the viola d'amore in the context of contemporary music. The viola d'amore is an instrument that is not commonly available today, but is classified as an "early instrument." Most compositions for the viola d'amore were written between the mid-17th century and the end of the 18th century. The viola d'amore is a special instrument that usually has 6-7 strings and the same number of sympathetic strings running under the fingerboard, primarily to increase the resonance of the instrument and give the viola d'amore its specific tone color. The possibilities of the viola d'amore in terms of dynamics, timbre, articulation, harmony, harmonics, microintervals, tuning systems, and percussive sounds were explored based on available literature about the instrument, the study of compositions (mainly by contemporary composers), and consultations with composer and viola d'amore player Rachel Stott, instrument maker Sam Laming, viola d'amore player specializing in new music Marc Fusi, and composer, viola d'amore player, and instrument maker Annegret Mayer-Lindenberg. Exploring the possibilities of the viola d'amore was closely linked to the creation of her own composition Girlandy for solo viola d'amore.