k 2025

Možnosti využití violy d´amore v soudobé kompozici

SAVKOVÁ, Noemi

Základní údaje

Originální název

Možnosti využití violy d´amore v soudobé kompozici

Název anglicky

Possibilities for using the viola d'amore in contemporary composition

Autoři

Vydání

Teritoria umění Odborná konference doktorandu a doktorandek uměleckých oborů, Praha, Česká republika. 2025

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Hudební fakulta

Klíčová slova česky

viola d´amore; soudobá hudba; artistic research

Klíčová slova anglicky

viola d'amore; contemporary music; artistic research
Změněno: 12. 2. 2026 16:12, doc. PhDr. Petr Lyko, Ph.D. et Ph.D.

Anotace

V originále

Příspěvek prezentuje výsledky výzkumu zaměřeného na zkoumání možností (a mezí) violy d´amore v kontextu soudobé hudby. Viola d´amore je nástrojem, který nepatří mezi dnes běžně dostupné nástroje, ale řadí se do tzv. starých nástrojů. Nejvíce skladeb pro violu d´amore vzniklo od poloviny 17. století do konce 18. století. Viola d´amore je zvláštním nástrojem, který má obvykle 6–7 strun a stejný počet sympatetických strun je vedených pod hmatníkem, primárně za účelem zvýšení rezonance nástroje a dodávající zvuku violy d´amore specifickou barvu. Možnosti violy d´amore v oblasti dynamiky, témbru, artikulace, tvorby souzvuků, realizace flažoletů, mikrointervalů, ladicích systémů a perkusivních zvuků byly zkoumány na základě dostupné literatury o nástroji, studiem kompozic (převážně od soudobých skladatelů) a konzultacemi se skladatelkou a hráčkou na violu d´amore Rachel Stott, výrobcem nástrojů Samem Lamingem, hráčem na violu d´amore se zaměřením na novou hudbu Marcem Fusi a skladatelkou, hráčkou na violu d´amore a výrobkyní nástrojů Annegret Mayer-Lindenberg. Zkoumání možností violy d´amore bylo úzce spjato s tvorbou vlastní skladby Girlandy pro sólovou violu d´amore.

Anglicky

This contribution presents the results of research focused on exploring the possibilities (and limitations) of the viola d'amore in the context of contemporary music. The viola d'amore is an instrument that is not commonly available today, but is classified as an "early instrument." Most compositions for the viola d'amore were written between the mid-17th century and the end of the 18th century. The viola d'amore is a special instrument that usually has 6-7 strings and the same number of sympathetic strings running under the fingerboard, primarily to increase the resonance of the instrument and give the viola d'amore its specific tone color. The possibilities of the viola d'amore in terms of dynamics, timbre, articulation, harmony, harmonics, microintervals, tuning systems, and percussive sounds were explored based on available literature about the instrument, the study of compositions (mainly by contemporary composers), and consultations with composer and viola d'amore player Rachel Stott, instrument maker Sam Laming, viola d'amore player specializing in new music Marc Fusi, and composer, viola d'amore player, and instrument maker Annegret Mayer-Lindenberg. Exploring the possibilities of the viola d'amore was closely linked to the creation of her own composition Girlandy for solo viola d'amore.