2024
Měříme všem našim skladatelům skutečně stejným metrem?
KRAUS, TomášBasic information
Original name
Měříme všem našim skladatelům skutečně stejným metrem?
Name (in English)
Do we really measure all our composers by the same yardstick?
Authors
Edition
Doktorandská vědecká konference HF JAMU 2024, 2024
Other information
Language
Czech
Type of outcome
Presentations at conferences
Field of Study
60403 Performing arts studies
Country of publisher
Czech Republic
Confidentiality degree
is not subject to a state or trade secret
Organization unit
Faculty of Music
Keywords in English
Musical work; evaluation; historical context; evaluation criteria
Changed: 17/3/2025 19:51, doc. PhDr. Petr Lyko, Ph.D. et Ph.D.
V originále
Referát zkoumá problematiku hudnocení hudebních kompozic. Otázka hodnocení té které kompozice je sama o sobě velmi komplexní a často též subjektivní záležitostí. Reflexe naší hudební minulosti je přirozeným procesem, který nezřídka dokáže oživit díla bezmála zapomenutá. Stejně tak se může stát pravý opak, neboť síto času bývá neúprosným faktorem životnosti konkrétních opusů. Někdy se však k hodnocení díla samotného přidává logicky i posuzování jejího autora, respektive jeho životních osudů, postojů, kontroverzí apod. Zejména citlivá doba 50. let minulého století vrhla temný stín na řadu talentovaných skladatelů, kteří se však vydali směrem neslučitelným s názory dalších generací. Ani v tomto případě nelze měřit tzv. „stejným metrem“, neboť někteří se v nově nastavených pravidlech umění skutečně zhlédli. Ale měli další třeba vůbec na výběr, pokud se chtěli věnovat tomu, co umí a milují? A nenalezneme podobné případy snad i jinde, v zahraničí, u skladatelů vpravdě světových?
In English
The paper examines the issue of the musicalization of musical compositions. The question of evaluating a particular composition is in itself a very complex and often subjective matter. Reflection on our musical past is a natural process that can often revive almost forgotten works. The opposite can also happen, as the passage of time is an inexorable factor in the longevity of specific opuses. However, sometimes the evaluation of the work itself is logically accompanied by an assessment of its author, or rather his life story, attitudes, controversies, etc. The sensitive period of the 1950s in particular cast a dark shadow over a number of talented composers, who, however, set out in a direction incompatible with the views of subsequent generations. In this case too, one cannot measure by the so-called "same yardstick", as some truly found themselves in the newly established rules of art. But did others have a choice at all if they wanted to devote themselves to what they know and love? And can't we find similar cases elsewhere, abroad, among truly world-class composers?