2024
Dějiny houslového umění. Vývoj houslové tvorby od počátků po 20. století
SCHNIERER, MilošZákladní údaje
Originální název
Dějiny houslového umění. Vývoj houslové tvorby od počátků po 20. století
Název anglicky
History of violin art. Development of violin making from the beginnings to the 20th century
Autoři
SCHNIERER, Miloš (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Brno, 275 s. 2024
Nakladatel
Janáčkova akademie múzických umění
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Organizační jednotka
Hudební fakulta
ISBN
978-80-7460-236-8
Klíčová slova anglicky
Violin; violin literature; development of music history; musical art
Změněno: 11. 3. 2025 15:27, doc. PhDr. Petr Lyko, Ph.D. et Ph.D.
V originále
Housle jako vedoucí člen skupiny smyčcových nástrojů měly v dějinách hudby mnoho funkcí. Tato publikace je zaměřena na jejich roli sólového nástroje, jednak v instrumentálních koncertech, jednak v četných skladbách s partnerskou účastí většinou klávesového nástroje nebo bez doprovodu. Výklad sleduje houslovou tvorbu od počátků v raném baroku ve všech významných vývojových proudech a proveniencích. Věnuje adekvátní prostor tvorbě prvních velkých houslistů, zvláštní pozornost samozřejmě soustředí na velké barokní syntetiky Bacha a Händela, na představitele vídeňského klasicismu, kteří dovedli žánr až na práh romantismu, a na klíčový zjev houslového génia Niccola Paganiniho. Ani u pozdějšího vývoje autor vedle skladatelů, kteří dospěli ke svrchované syntéze sólových houslí s orchestrální či klavírní složkou, nezanedbává bohatou tvorbu komponujících virtuosů přispívajících hlavně k využívání technických možností nástroje. V dílech 20. století nejrůznějších stylů včetně neofolkorismu, neoklasicismu, Nové věcnosti a expresionismu si zvláště všímá integrace sólového partu jako dosavadního vyvrcholení houslové tvorby. Sleduje rovněž hlavní proudy druhé poloviny 20. století od serialismu přes tzv. Novou hudbu a minimalismus až po postmoderní neoromantické tendence
Anglicky
The violin, as the leading member of the string group, has had many functions in the history of music. This publication focuses on its role as a solo instrument, both in instrumental concerts and in numerous compositions with the partner participation, mostly of a keyboard instrument, or without accompaniment. The exposition follows violin work from its beginnings in the early Baroque in all significant developmental trends and provenances. It devotes adequate space to the work of the first great violinists, with special attention of course being paid to the great Baroque syntheses of Bach and Handel, to the representatives of Viennese Classicism, who brought the genre to the threshold of Romanticism, and to the key phenomenon of the violin genius Niccolò Paganini. Even in later developments, the author, in addition to composers who achieved a supreme synthesis of the solo violin with an orchestral or piano component, does not neglect the rich work of composing virtuosos who contributed mainly to the use of the technical possibilities of the instrument. In 20th-century works of various styles including neofolklorism, neoclassicism, New Objectivity and expressionism, he particularly notes the integration of the solo part as the culmination of violin work to date. He also traces the main currents of the second half of the 20th century from serialism through the so-called New Music and Minimalism to postmodern neo-romantic tendencies.