V originále
Inscenace Zpověď vznikla jako praktický výstup specifického výzkumu, který se zabýval smyslovými a neviditelnými specifickými potřebami profesionálních herců. Herci s vrozenými i získanými specifickými potřebami v inscenaci vypráví své příběhy o cestě k divadlu, o překážkách a soubojích, které museli a chtěli svádět, aby uspěli. Výzkum, který ke Zpovědi vedl, se zabýval také problematikou divadelní instituce a herce – jednotlivce, který se vypořádává se specifickou potřebou jako s problémem, který nesmí „být vidět“. Inscenace Zpověď byla krátkou výpovědí čtyř různých příběhů a přístupů, jak zvládnout (nebo už nechtít zvládat) práci profesionálního herce spolu (či navzdory?) se specifickými potřebami. Na inscenaci jsem se podílela jak autorsky, tak herecky. Můj příspěvek bude reflexí vzniku inscenace a možností a limitů sebereflexe vlastního příběhů v estetickém tvaru.
Anglicky
Confession was created as a practical outcome of specific research that dealt with the sensory and invisible specific needs of professional actors. In the production, actors with inborn and acquired specific needs tell their stories about their journey to theatre, the obstacles and struggles they had to and wanted to face in order to succeed. The research on which Confession is based also addressed the issue of theatre institution and the actor, the individual who copes with a specific need as a problem that must not "be seen". The production Confession was a short account of four different stories and approaches to coping with (or no longer wanting to cope with) the work of a professional actor alongside (or despite) specific needs. I contribute to the production both as writer and actor. My conference paper will be reflection on production-making and the possibillities and limits of self-reflection of one's own story in aesthetic form.