Zdeněk Pospíšil (1944–1993), tvůrce legendární inscenace Balada pro banditu (1975), patřil spolu s Evou Tálskou a Peterem Scherhauferem nejen k prvním absolventům obnoveného oboru režie na brněnské JAMU, ale i k zakladatelům Divadla Husa na provázku, jeho Dětského studia a zdejším kmenovým režisérům. Zatímco jeho dvěma kolegům a jejich inscenační tvorbě věnovala odborná teatrologická veřejnost alespoň dílčími studiemi pozornost, v případě Zdeňka Pospíšila je situace značně odlišná. Souvisí to ostatně i s Pospíšilovými životními osudy – odchodem do švýcarské emigrace a nezdařeným porevolučním pokusem o proměnu pražského Hudebního divadla v Karlíně v muzikálovou scénu evropského významu, jenž nakonec vyústil v osobní tragédii. Publikace se snaží zaplnit vzniklou mezeru a v širším kontextu vůbec poprvé mapuje jeho životní a uměleckou dráhu jako celek.