2022
Patos, oběť, pieta aneb prostor pro historická nedorozumění v středoevropské kultuře – autorská performativní esej
SLAVÍKOVÁ, HanaZákladní údaje
Originální název
Patos, oběť, pieta aneb prostor pro historická nedorozumění v středoevropské kultuře – autorská performativní esej
Název anglicky
Pathos, sacrifice, pieta or space for historical misunderstandings in Central European culture - author's performative essay
Autoři
Vydání
2022
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace v oblasti umění
Obor
60405 Studies on Film, Radio and Television
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Divadelní fakulta
Klíčová slova anglicky
pathos, sacrifice, history, Central Europe, essay, film, theatre, dramaturgy
Změněno: 24. 3. 2023 20:56, prof. MgA. Hana Slavíková, Ph.D.
V originále
Performativní esej je autorským tvarem na pomezí filmu a divadla. Vychází z principu uměleckího výzkumu. Staví na přímé komunikaci autora/performera s fragmenty promítnutého filmového díla, na něž bezprostředně reaguje před diváky. Rámec tvoří faktografické historické záchytné body, do nichž ve spojení s emocí vzbuzenou filmovým dílem vstupuje bezprostřední narativní rekonstrukce autentického prožitku. V tomto případě jde obrazy z Terezínského ghetta, do nichž vstupuje vnitřní vnímání dítěte, které jde do káznice navštívit svého otce, zadrženého v důsledku politických čistek v 50. letech minulého století. Subjektivní historie se prolíná s tou domněle objektivní. Vystoupení není a nesmí být vázáno pevně daným textem, jakkoliv mu předchází rozsáhlé rešerše. Jeho esence je postavena na improvizaci, vycházející výhradně z kontaktu s publikem. Podobně jako u psané eseje jde o propojení mnoha vrstev a schopnost vycítit bezprostřední asociační tah, který určí, co z plánovaných témat a motivů má zůstat stranou. Jde o autorské zkoumání možností přenesení principů eseje do filmově divadelního prostoru a modu.
Anglicky
The performative essay is an authorial form on the border between film and theater. It comes out from the principle of artistic research. It builds on the direct communication of the author/performer with fragments of the projected film work, on which reacts immediately in front of the audience. The framework consists of factual historical reference points, into which in an immediate narrative reconstruction enters the connection with the emotion evoked by the film work authentic experience. In this case, the images from the Terezín Ghetto are going to be entered by the inner the perception of a child who goes to the penitentiary to visit his father, detained as a result of political purges in 50s of the last century. Subjective history intertwines with supposedly objective history. Performance is not a it must not be bound by a fixed text, no matter how extensive research precedes it. Its essence is built on improvisation, based exclusively on contact with the audience. Similar to a written essay it is about connecting many layers and being able to sense the immediate associational pull that will determine what he is to stay out of the planned themes and motifs. It is an author's exploration of the possibilities of transference principles of the essay into film theater space and mode.