V originále
Stanislavsky's system was compulsory in Czech theatre schools during the period of normalisation (after 1968). I am trying to capture the real effects of its formal inclusion in the school curriculum by conducting interviews with acting or directing students of the time. I focus on only one of the Czech theatre schools: the JAMU in Brno. So far I have managed to talk to nine graduates studying between 1959 and 1987. I am piecing together a picture of the transformation of the pedagogical environment at that time: its ideological colouring, its staffing level, the students' lingering impressions of the effectiveness of the teaching. I map the pedagogical personalities who worked at the school at that time and to what extent they actually used any elements of Stanislavsky's System. I am collecting the reservations and observations that the students of the time retained about the System from the time of their studies. I am asking whether their relationship to Stanislavsky somehow developed in their later theatre practice.
Česky
Systém Stanislavského byl v období normalizace (po r. 68) na českých divadelních školách povinný. Pokouším se zachytit reálné vlivy jeho formálního zařazení do školních osnov tím, že vedu rozhovory s tehdejšími studenty herectví nebo režie. Soustředím se pouze na jednu z českých vysokých divadelních škol: brněnskou JAMU. Zatím se mi podařilo hovořit s devíti absolventy studujícími v letech 1959-1987. Skládám obraz charakterizace proměny tehdejšího pedagogického prostředí: jeho ideologické zabarvení, personální úroveň, přetrvávající dojmy studentů z účinnosti výuky. Mapuji pedagogické osobnosti, které na škole v té době působily, a to, zda reálně nějaké prvky Systému Stanislavského používaly. Shromažďuji výhrady a postřehy, které si tehdejší studenti k této osobě z dob svých studií uchovaly. Ptám se na to, zde se jejich vztah ke Stanislavskému nějak vyvíjel v jejich pozdější divadelní praxi.