V originále
Studie se zabývá analýzou inscenací her Bertolta Brechta na scéně Mahenovy činohry Státního divadla v Brně za uměleckého vedení režiséra Miloše Hynšta v letech 1959–1971, kdy angažoval do souboru názorově spřízněné osobnosti: režiséra Evžena Sokolovského a dramaturga Bořivoje Srbu. Zatímco Sokolovský absolvoval v polovině padesátých let u Brechta v Berlíně studijní stáž, Srba se zase přátelsky sblížil s Ludvíkem Kunderou, který spolu s Rudolfem Vápeníkem získal roku 1955 autorizaci k překládání Brechtových děl. Tento nově koncipovaný trojčlenný vedoucí tým v atmosféře postupně uvolňovaných šedesátých let vytvořil v Mahenově činohře program apelativního politického antiiluzivního divadla, které rozvíjelo principy brechtovského epického divadla a navazovalo na odkaz ruské a české divadelní avantgardy, zejména na poetické divadlo E. F. Buriana; posléze dospěli až k Artaudově koncepci totálního divadla. Zpočátku tento program záměrně vyhrotili proti Krejčově koncepci v pražském Národním divadle, která se opírala o čechovovskou linii. Právě brechtovská dramatika i poetika jim k této konfrontaci posloužila dokonale. Hynšt, Sokolovský i Srba byli seznámeni s Brechtovými tzv. Modellbuchy a uvedli celkem čtyři Brechtovy hry (Zadržitelný vzestup Artura Uie, Kavkazský křídový kruh, Kulatolebí a špičatolebí, Matka Kuráž a její děti), přičemž každý z obou režisérů nastudoval polovinu z nich.
In English
The paper deals with the analysis of productions of Bertolt Brecht’s plays on the stage of Mahen’s Drama Ensemble at the State Theatre in Brno under the artistic direction of Miloš Hynšt in the years 1959–1971. Hynšt called to the ensemble some of his opinionrelated personalities: the stage director Evžen Sokolovský and the dramaturg Bořivoj Srba. Sokolovský completed an internship with Brecht in Berlin in the mid-1950’s, and Srba became friendly with Ludvík Kundera, who, together with Rudolf Vápeník, obtained authorization in 1955 to translate Brecht’s works. In the atmosphere of the gradually ‘melting’ 1960’s, this new leadership team created in Mahen’s Drama Theatre a program of appealing political anti-illusory theatre that developed principles of Brecht’s epic theatre and followed the legacy of the Russian and Czech theatrical avant-garde, especially E. F. Burian’s poetic theatre. Initially, this program was deliberately sharpened against Krejča’s concept at the Prague National Theatre, which was based on the Chekhov line. Brecht’s drama and poetics served them perfectly for this confrontation. Hynšt, Sokolovský and Srba were acquainted with Brecht’s socalled Modellbücher and presented a total of four of Brecht’s plays (The Resistible Rise of Arturo Ui, The Caucasian Chalk Circle, Round Heads and Pointed Heads, Mother Courage and Her Children), with each of the two directors staging half of them.