V originále
Na konci 19. století založil Rudolf Schlattauer ve Valašském Meziříčí gobelínovou manufakturu. Zázraky se v ní ale dějí dosud. Ženské ruce jemnocitně proplétají vlněnou přízi. Každý jednotlivý útek znamená trpělivý a pokorný tvůrčí čin, který až v barevném souzvuku s ostatními útky dotvoří umělecké dílo, tapisérii. Utkat gobelín trvá měsíce, někdy i roky. Není to myslitelné bez vytrvalosti, která předchází trvalost, nebo alespoň trvání v čase. Každé rozměrné plátno života drží pohromadě bílá osnova – ta neviditelná, mizející za vlastním dílem. A příze inspirace prostupuje napříč obrazy i předobrazy a zatkává je do mizející osnovy času. Dokument byl poprvé uveden na půdě Divadelní fakulty JAMU v rámci akcí Týdne věda a techniky 2021, konkrétně 2. 11. 2021.
Anglicky
At the very end of the 19th century, Rudolf Schlattauer established tapestry manufacture in Valašské Meziříčí. Miracles have been happening there since. Women’s hands delicately weave wool yarn. Each individual weft requires a patient and humble creative decision, one which only in colourful harmony with other wefts creates a piece of art – a tapestry. Weaving a tapestry takes up months, years even. It is unthinkable without persistence, which precedes permanency (or duration at least). Each voluminous cloth of life is held together by a white warp – the invisible one, disappearing in the masterpiece. And the yarn of inspiration permeates through images of all times to weave them into the disappearing warp of time. The documentary was presented at Theatre faculty JAMU as a part of the events of the Science and Technology Week 2021 (on 2nd November 2021) for the first time.