V originále
Text otevírá a reflektuje důležité otázky vztahující se ke vzdělávání postaveném na kreativních principech, a především formách osvobozené hravosti a zvídavosti. Zdůrazňuje význam lidské zvědavosti, která v minulosti vedla k řadě významných vynálezů a bez níž se neobejdou ani objevy současné. Autorka se specificky zaměřuje na konkrétní komunikační model, inspirovaný divadlem a divadelností všedního dne a zahrnující soustavně se rozšiřující bázi znalostí a neustálou komunikaci mezi dvěma entitami, studenty a pedagogem. Z hlediska teorie divadla se dotýká procesu zpřítomnění, resp. zpřítomňování, který analogicky vztahuje ke způsobům výuky. Autorka se vrací ke kořenům performativních procesů a opírá se o formy vyprávění, dnes pronikajícího do vzdělávání pod modernějším pojmem storytelling.
In English
The text opens a sphere of education focused on creative processes and its application of the fun and games theory. It highlights the productivity of human’s life curiosity, which has led to many improvements of mankind in the past. The author looks towards denomination of the particular model of communication inspired by the vision of theatricality and poetry of the everyday and also actual theatre practice, including steadily evolved knowledge and individual exchanges between students and the teacher. In terms of theatre theory, there is a subtle level of perception, possibly leading to representing phenomena that are not actually present. The author goes back to the roots of performative process searching for narration, actually present under the much more up-to-date term: storytelling.