2020
Braxtonův hudební systém v mezioborovém nadžánrovém ansámblu
HANOUSEK, RadimZákladní údaje
Originální název
Braxtonův hudební systém v mezioborovém nadžánrovém ansámblu
Název anglicky
Braxton's musical system in an interdisciplinary supra-genre ensemble
Autoři
HANOUSEK, Radim (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Opus musicum, 2020, 0862-8505
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Hudební fakulta
Klíčová slova anglicky
graphic score; artistic research; Anthony Braxton
Změněno: 31. 1. 2021 19:27, MgA. Ing. Radim Hanousek
V originále
Studie pojednává o propojení klasických a jazzových hudebníků ve společném ansámblu při nácviku hudby Anthonyho Braxtona (nar. 1945), a to řízené improvizace využívající Language 1 Types a skladby No. 174 na pomezí jazzu, experimentu a soudobé hudby, s otevřeným obsazením, kombinující improvizaci, klasickou i originální notaci. Porovnává zkušenosti z volné a řízené improvizace, zkoumá přínos, inspirativnost a kreativitu v rámci nové notace a pravidly omezené volnosti interpretace i improvizace.
Anglicky
The article discusses the research into the collaboration between classical and jazz musicians, who have created a joint 20-strong ensemble to rehearse the music of Anthony Braxton. It is a follow-up to our previous paper, Joining Jazz and Classical Musicians in a Single Improvisation Ensemble (Opus Musicum, vol. 51, 2019, No. 3, pp. 26–39), which describes the process of finding common means of expression during non-idiomatic improvisation. To discuss the new sound possibilities in a multi-genre ensemble, we have chosen conducted improvisation using selected musical pieces, including Braxton’s Language Types and Composition No. 174, which is a combination of jazz, experimental and contemporary music, with open instrumentation mixing improvisation, classical and original notation. The research has confirmed our initial hypothesis, i.e. that introducing partial organization in an improvisation ensemble can eliminate or at least reduce previously noted shortcomings and risks of free improvisation and lead to the creation of a functional collective performance, while still retaining the desired spontaneity, creativity and enjoyment.