D 2019

Zdechliny autenticity v umělých peklech : Divácká participace jako aktivizační činitel v současném divadle

KAUPPINEN, Otto

Základní údaje

Originální název

Zdechliny autenticity v umělých peklech : Divácká participace jako aktivizační činitel v současném divadle

Název anglicky

Cadavers of Authenticity in Artificial Hells : Participation of spectators as activating factor in contemporary theatre

Autoři

Vydání

1. vydání. Praha, Teritoria umění 2019, od s. 72-85, 146 s. 2019

Nakladatel

Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Označené pro přenos do RIV

Ano

Organizační jednotka

Divadelní fakulta

ISBN

978-80-7331-557-3

Klíčová slova česky

Divácká participace; participativní divadlo; autenticita; imerzivní divadlo

Klíčová slova anglicky

Participation of spectators; participatory theatre; authenticity; immersive theatre

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 15. 4. 2021 21:50, doc. MgA. Hana Průchová, Ph.D.

Anotace

V originále

Studie Zdechliny autenticity v umělých peklech. Divácká participace jako aktivizační činitel v současném divadle se věnuje problematice divácké participace v kontextu současného evropského divadla. Současné divadlo, u nás hlavně tzv. imerzivní divadlo, přejímá praktiky uměleckého směru participatory art, který byl teoreticky ustaven v devadesátých letech. Ten spočívá v zahrnutí účastníků do tvorby uměleckého díla zřejmou fyzickou participací. Tvůrce zároveň deleguje na účastníky část zodpovědnosti za své dílo. Divák či účastník participativního divadla se tedy na první pohled zdá být nejen fyzicky aktivnějším, ale i emancipovanějším. Autor práce však zastává tezi, že tento typ participace k větší emancipaci diváka nepřispívá, protože způsob jeho zapojení do velké míry pouze opakuje postup připravený umělcem. Autor zkoumá svoji tezi na příkladech inscenací současného divadla z několika evropských zemí, ve kterých je aspekt zjevné fyzické participace diváků přítomen. Z těchto příkladů vyvozuje, že zásadním faktorem pro posouzení, zda v konkrétním případě vede fyzická participace k emancipaci a autentičtějšímu jednání účastníka, je to, nakolik nutně forma inscenace participaci účastníků pro svoje fungování potřebuje. Pokud se participace po účastníkovi vyžaduje, je mu odepřena možnost svobodného rozhodnutí, zda participovat, či ne. Účastník tak zůstává v komfortní zóně zážitkovosti a spektakularity, protože jeho participace je pouze simulovaná. Zkoumání limitů participace jako prostředku k aktivizaci diváka probíhá v kontextu Vztahové estetiky Nicolase Bourriauda, čemuž předchází stručné uvedení do historie a myšlenek participatory art. Koncept divácké emancipace vychází z díla Jacquese Ranciéra Emancipovaný divák, koncept delegated power a jeho důsledky v participačním umění převážně z publikace Claire Bishopové Artificial Hells.

Anglicky

The study Cadavers of Authenticity in Artificial Hells. Participation of spectators as an activating factor in contemporary theatre elaborates on the topic of participation in contemporary theatre. In Czech context, especially the so-called immersive theatre is taking over the practices of participatory art, which was established theoretically in the nineties. It´s essence lies in the inclusion of participants into the creation of the artwork by means of obvious physical participation. By doing that, the artist delegates part of the responsibility for the artwork on the participants. It seems that a spectator of such theatre is not only more physically active but also more emancipated. The author claims in this text that this type of participation does not make the spectator more emancipated, because the way of his participation mostly copies course of action prepared by the artist. The author tries to verify his claim on examples of contemporary theatre performances from several European countries in which the aspect of obvious physical participation si present. He then concludes from these examples that the crucial factor for evaluating whether a specific example leads to more emancipated and authentic behaviour of the participant or not, is the fact how much does the form a of a specific performance need the participation for it´s basic functioning. If it demands the participation, the spectator is deprived of his free will to choose whether to participate or not. If this decision is not present, the participation is simulated and the participant remains in a comfort zone of „experience“ and spectacularity. The text is written in the context of Relational Aesthetics by Nicolas Bourriaud and includes a short introduction to participatory art. The concept of the spectator´s emancipation is based on Jacques Ranciére´s Emancipated Spectator, the concept of delegated power and it´s implications on participatory art are based mostly on Claire Bishop´s Artificial Hells.

Přiložené soubory

Teritoria_umeni_Kauppinen_2019_BLOK.pdf
Požádat o autorskou verzi souboru