Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
1
Anotace:
Projekt Interteatro hledá odpověď na jednu divadelní inscenaci shlíženou publikem z více světových kulturních
sfér. Tou odpovědí je divadelní jazyk – klíč, který odemyká brány porozumění odlišně smýšlejícím
kultur. Zkoumá postupy tvorby mezinárodní inscenace.
Klíčová slova:
commedia dell´arte, Itálie, interkulturní divadlo, Pulcinella, divadlo, komunikace, jazyk
Abstract:
Boleslav
Key words:
commedia dell´arta, Italy, intercultural theatre, Pulcinella, theatre, communication, language
Studie je výstupem grantového projektu specifického vysokoškolského výzkumu Divadelní fakulty JAMU
v roce 2016.
Michaela Mikulová, Adéla Marešová:
Studie o divadelním projektu Interteatro
Praktický divadelní výzkum vykonaný prostřednictvím inscenace Pornocinella
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
2
nterteatro.1 „International teatro“ – mezinárodní divadlo. Dvě slova, jeden význam. Dvě země, jeden
jazyk. Dvě kultury, jedna inscenace.
Každá národnost na světě má svoji kulturu, svoji historii. O některé toho víme více, o některých nic
konkrétního, mnohé jsou nám zcela neznámé. Každá z nich se však stává cílem pro vzorné zkoumání či
objevování něčeho nového. Po pečlivém průzkumu se můžeme setkat s obnovením historických fakt. A
když k tomu přidáme fakta již nám známá, dostáváme se k doplnění příběhu či k jeho nově možným interpretacím.
Příběhy mohou být smyšlené nebo pravdivé, avšak pomocí divadla je můžeme přetvářet
v příběhy dramatické. Spojením příběhů dvou odlišných kultur vzniká nová cesta k možné interpretaci již
známého. V takovém případě se pak můžeme setkat s divadelním klíčem, který by měl být mezinárodní,
čili srozumitelný pro takovou škálu publika, jež obsáhne i více jazyků a národností. Historie míst, prozkoumané
kulturní příběhy, divadelní jazyk, snaha propojit odlišné světy v jeden a výstavba jevištních
situací postupně dávají vzniknout celku – inscenaci coby prostoru pro přenesení historicky i soudobě
smýšlejících divadelních kontextů v jeden útvar. V jeden moment, kdy se rozdílné lidské nátury propojí
v jedno myšlení.
Jaké kultury? Jaké země?
Interteatro je projektem mladých divadelníků z italské Neapole a českého (moravského) Brna. Pro výzkum
jsme si vybrali italskou metropoli Neapol a její okolí, která díky své historii představuje téměř zcela samostatnou
a specifickou kulturní oblast odlišnou od zbytku Itálie.
Neapol je hlavním městem regionu Kampánie, spadá mezi třetí největší města Itálie s více jak třemi miliony
obyvatel. S přilehlými městy a vesnicemi region tvoří největší samostatnou „kolonii“ v zemi. Termín
„kolonie“ jsem zvolila záměrně, jelikož se odpradávna obyvatelé Kampánie vůči zbytku Itálie vymezují
vlastní kulturou, jazykem i sociálním postavením v zemi. Kampánie – sopečná krajina jižní Itálie s bohatou
historickou architekturou (velké množství řeckých chrámů a římských paláců) - zároveň zásadně zasáhla
do divadelní historie v celosvětovém kontextu (viz níže). Místní obyvatelé jsou se svou tradiční kulturou
spjati dodnes, a často ji považují za zásadní pro běžný život (příkladem budiš každoroční festivaly a slavnosti).2
Neapolané jsou skvělí herci, jejich furbo (mazanost, vychytralost) se projevuje i v obyčejném životě.
Jejich uměleckou modlou jsou postavy zanni pocházející z commedia dell‘arte – konkrétně pak (a
především) Pulcinella. Jeho sochu můžeme vidět téměř v každém domě, restauraci či na ulici v rukách
loutkovodičů. Další příznačností pro Neapol je cit ke gastronomii – Neapol je tzv. matkou těstovin, pizzy3 a
kávy. Místní obyvatelé jsou na to velmi hrdí a nebojí se to veřejně prezentovat (byť je jejich prvenství co se
týká kávy zajisté více než sporné – což však opět pouze zdařile ilustruje jejich charakter a temperament).
Kulturní život v Kampánii se stal pro projekt i inscenaci klíčovým – Interteatro se opírá o sociální, kulturní
a historické postavení obyvatel Neapole a okolí – a proto se mentalitě Kampánie ve studii i dále věnuji.
Ve vzniklé inscenaci pak bylo využito celkem čtyř jazyků – angličtiny, češtiny, italštiny a „neapolštiny“ coby
osobitého a a zcela zvláštního italského dialektu. Výsledný tvar měl tedy podobu čtyřjazyčného divadelního
představení.
1. Teoretická část výzkumu
V této části studie se pokusím pojmenovat teoretické divadelní pojmy, které byly pro realizaci a zkoumání
prostřednictvím inscenace Pornocinella zásadní. Dále se zaměřím na prvotní náměty použité při tvorbě
scénáře: epos Odyssea, řecké báje a pověsti a žánr italské commedia dell'arte (který se pro mě nadále
stal i vhodnou inspirací a cestou k divadelní práci v oblasti divadelně výchovné). Na konci této části studie
zmíním i divadelní soubory na území České republiky, které se obdobných témat, principů či žánrů také
dotýkají.
1
Inter – od anglického international tj. mezinárodní, Teatro – italsky divadlo.
2
Hudební průvody na dny svatých patronů, Pašijové hry během velikonočního týdne, Týden italského dědictví,
Hudební festival Ravello (www.ravellofestival.com), Festival tradiční hudby (www.neapolis.it), Festival
tradičního jídla (www.pizzafest.info), Mezinárodní divadelní festival (www.teatrofestivalitalia.it) aj.
3
Královna Margherita pocházela z Neapole, podle ní vznikla první pizza Margherita – traduje se, že královna
dostala v noci hlad. Kuchař měl však jen základní suroviny na těsto, rajčata a sýr. A tak za pomocí experimentu
vznikla pizza.
1.1. Cesty k porozumění: Prostředky pro komunikaci a konfrontaci s mezinárodním divadelním partnerem
Divadelní Prostor
Chceme-li vytvořit mezinárodní inscenace s odlišně smýšlející skupinou divadelníků, musíme si nejdříve
uvědomit a nalézt dvě podstatné věci: společnou řeč a místo, kde se bude inscenace realizovat. Druhý
bod není takovou překážkou, jako je tomu u prvního. Divadelní scénu můžeme nalézt na jakémkoli místě
na světě, stačí si jen připravit vhodné zázemí, které si přizpůsobíme pro akt divadla – tedy mít herce a
diváka v jednu stejnou chvíli na stejném místě.
„Divadelní prostor je prostor, který po dobu divadelní akce tvoří souhrn hracích prostorů a
prostorů pro diváky. Je to prostor, ve kterém se odehrává akce a v němž vzniká proces divadelní
komunikace mezi hercem (herci) a divákem (diváky).“4
Poznatek Kazimierza Brauna o divadelním prostoru nám pomohl přemýšlet o realizaci inscenace. Protože
v našem případě nezáleželo na místě realizace, podstatným bylo divadelní prostor vidět jako prostor pro
společné setkání dvou kultur před diváky širokého mezinárodního spektra.
Připravovaná inscenace totiž měla fungovat v divadelním i v nedivadelním prostoru. Zvolili jsme tedy dvě
cesty. V případě realizace v kamenných budovách jsme vyhledávali variabilní a prostorná místa, kde se
dalo experimentovat s velikostí prostoru a s místy pro diváky. V případě venkovních realizací šlo především
o nalezení takového místa, která umoží inscenaci plně „vyznít“ – a opět pro nás byla klíčovou variabilita
takového místa. Nedivadelní prostor se tak stával divadelním až při samotné realizaci (představení) –
za pomoci diváků, herců a komunikaci mezi nimi.
Divadelní text
Jelikož šlo o setkání dvou skupin s jinými divadelními zkušenosti a uměleckými dispozicemi, museli jsme
hledat náměty, které bychom mohli společně inscenovat a měli k nim vztah. Stěžejním byl pro nás tedy
nedramatický a myšlenka nepravidelná dramaturgie.
„Pojem nepravidelná dramaturgie u nás zavedl Bořivoj Srba a byl součástí Programových
východisek Divadla Husa na provázku. Bořivoj Srba je ovšem autorem pouze pojmu, nikoli
fenoménu. Ten má v Čechách své kořeny v Osvobozeném divadle, Divadle D Emila Františka
Buriana či ve studiových divadlech 70. a 80. let.“5
Nejdůležitějším obdobím je přelom 19. a 20. století, kdy se postava režiséra oprošťuje od dosud známého
konvenčního stylu jeho dosavadní práce. Jeho pozice nabývá na větší kreativitě, autorství a základem
inscenování přestává být drama. Dochází k rozpadu jednot místa, času a děje.
Smyslem nepravidelné dramaturgie je divadlo, které nepoužívá drama jako hlavní princip, většinou jde o
autorské či experimentální postupy (dramatizace, adaptace či improvizace).
Nepravidelná dramaturgie vyžaduje hledání osobních i celosouborových témat, které vychází z vlastních
prožitků a sdělení, čerpá z látky, která není primárně určena pro divadlo: z prózy a poezie, z médií, z dokumentů,
z historických materiálů, filmových předloh, korespondence, deníků, z historek či z fyzické improvizace.
Pro výsledný scénář inscenace pak může dojít i k propojení dramatu s prvky nepravidelné
dramaturgie.6 A právě proto byla nepravidelná dramaturgie hnacím motorem i pro projekt Interteatro.
Prvním důležitým bodem bylo propojení společných osobních témat do vhodných námětů, které následně
vedly ke vzniku scénáře. Avšak scénář nikdy neměl konečnou podobu. K nepravidelné dramaturgii patří i
fakt, že se scénář během zkoušení mění dle různých potřeb inscenačního týmu. Od nich se odrazila i celá
následující práce inscenátorů. „Scénář nikdy neriskuje, je ušit tak, že padne vždycky a v nejhorším případě
se dá přešít. Scénář nikdy není hotový, kdyby byl, nebyl by to scénář.“7 Konečné náměty a témata
převedené do scénáře by měl každý z členů inscenačního týmu znát, rozumět jim. A právě u mezinárodní-
4
BRAUN, Kazimierz. Divadelní prostor. 1. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001, s. 10.
5
NOVÁKOVÁ, Marie. Adaptace nedramatické látky a nepravidelná dramaturgie. Praha: Akademie múzických
umění v Praze, 2014, s. 11. Diplomová práce.
6
Tamtéž, s. 10.
7
JURÁČEK, Pavel. Deník. Praha: Národní filmový archiv, 2003.
I
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
3
ho divadla, kdy se inscenační tým skládá z různých národností či kulturních etnik, musíme scénáři a porozumění
tématům věnovat největší část z celého procesu. V tomto případě je scénář pro herce pomocníkem
k přenosu tématu divákům, nikoli pouhou interpretací textu.
Adaptace a montáž textu
Pod pojmem adaptace označuji fázi, kdy během psaní scénáře využívám původní náměty jen zčásti nejsou
hlavním nosníkem scénáře. Prvotní námět slouží inscenačnímu týmu jako prostředek pro vyjádření
hlavním témat. U vzniku cizojazyčného mezinárodního scénáře jsou prvotní prameny stavebním kamenem,
které se později doplňují osobní tvorbou tak, aby zapadala do kontextu celé hry. Pokud si soubor
vybere jako výchozí pramen bájný příběh, měl by scénář obohatit dialogy tak, aby vznikl ucelený divadelní
text. Do jaké míry bude autor diváky mystifikovat a jak moc bude fabulovat, záleží čistě na jeho autorské
svobodě.
Pokud se scénář skládá z více literárních žánrů, mluvíme o tzv. montáži.
„Montáž vybočuje z klasické aristotelské dramatické stavby, dramatičnost často není jejím
cílem. Umožňuje přímočařejší cestu ke sdělení idejí, názorů. Jednotlivé části montáže si odporují,
komentují se, nabízejí různé pohledy a přístupy k tématu, představují různá stanoviska.
Obsah jednotlivých sdělení se divákovi rozkrývá až v kontextu celé inscenace.“8
Je důležité všechny texty zařadit do scénáře tak, aby ten po celou dobu následoval hlavní téma inscenace.
Opět musím upozornit na důležitost a přínos montáže a adaptace textu při vzniku mezinárodního scénáře.
Především v případě, kdy jde o propojení osobních témat každého člena skupiny.
1.2. Náměty použity k tvorbě scénáře
Projekt Interteatro vycházel z neapolské a italské kultury – kulturním životem minulých let ve srovnání s
tím dnešním. Veškeré náměty k dramatizaci byly nalezeny během prvních dramaturgických setkání právě
v Kampánii. Následně se náměty italské části souboru propojily s našimi a závěrem byly přesahem do
jiných uměleckých a literárních známých žánrů. Čímž vznikla montáž textu sestavena z různorodých kulturních
pramenů.
Commedia dell‘arte
Vznik commedia dell‘arte datujeme do 16. století, kdy se z Itálie začala šířit po Evropě. Jejím vrcholem se
stává 17. století, avšak o století později již zaniká. Nicméně neutichá nadobro, její improvozační postupy
se stávají inspirací pro náledující léta až do dnešní doby. Hlavním charakteristickým rysem commedia
dell‘arte jsou pevně dané herecké typy. Každý herec měl svůj typ, který si držel po celou dobu hraní představovaných
příběhů. Dalo by se říct, že právě v tomto žánru se setkáváme (již v 16. Století!) s nepravidelnou
dramaturgií. Podstata hry nespočívá v napsaném scénáři, kterého se herci drží. Jejich hlavním
záměrem je odehrát naznačený příběh za co nejhojnějšího využití naučených vtipů, slovních hříček, průpovídek,
gest a různých vtipných jazykových variací. Text je pouhým bodovým pomocníkem, kdy popisuje
„nástřel“ příběhu bez jednotlivých situací. Každá postava měla svůj charakteristický rys, který byl neměnný,
což vedlo k opakování replik a divadelních jednání. Nebylo to na škodu, některé z nich byly natolik
oblíbené, že se stávaly součástí představení. Našim hlavním charakterovým typem se stala postava pocházející
právě z Neapole – Pulcinella.
Pulcinella
Pulcinella je jednou z typických postav commedia dell‘arte. Je znám pod mnoha jmény. V Anglii se mu říká
Mr. Punch, v Rusku Petruška, ale doma v Neapoli je známý jako Pulcinella. Je to jedna z nejznámějších
postav commedia dell‘arte a jeden z nejpopulárnějších neapolských suvenýrů. Typický je pro něj bílý kostým,
černá maska se špičatým nosem, nakřáplý hlas, z něhož jde cítit lenost. Je optimistický, cynický,
melancholický, ale má i jízlivý smysl pro humor. Jako pouliční filozof je autoritářský a často holí bije strážce
pořádku. Doma ale bije žena jeho. Na základě jeho charakteristických rysů se mnozí shodují na tom, že
8
NOVÁKOVÁ, Marie. Adaptace nedramatické látky a nepravidelná dramaturgie. Praha: Akademie múzických
umění v Praze, 2014, s. 20. Diplomová práce.
Pulcinella ztělesňuje esenci neapolského ducha, čili povahu neapolského lidu.9 Jeho původ je sporný.
Určité stopy ukazují na to, že ho v 16. století stvořil jeden herec z města Capua, jiní věří, že je znám již od
starověku. Jsou i takoví, kteří mi tvrdili, že Pulcinella doopravdy existoval. Jeho maska se objevuje už na
etruských hrobech na sever od Říma, tehdy však patřila zlému etruskému démonovi. Původ Pulcinelly
není jistý, jisté však je, že jeho duše přebývá dodnes v neapolském lidu. To byl hlavní důvod, proč jsme si
vybrali tento charakterový typ jako stěžejní pro scénář připravované inscenace.
Odyssea
Oblast Itálie se objevuje již v nejstarších literárních dílech. Taktéž mnoho událostí Homérovy Odyssey se
odehrává na Sicílii, což je jeden z důvodů, proč jsme si Odysseu vybrali. Nejenže popisuje krajinu a pradávný
život v jižní Itálie, ale je považována rovněž za dlouhou, bludnou pouť vykreslující pestré životní
osudy. Tím se pro nás v kontextu kulturního života Neapole stala zásadní.
Ne každý si Neapol zamiluje, někteří ji dokonce nenávidí. Neapol
byla dlouho symbolem zanedbaného města, zločinu, chudoby,
špíny, dopravního chaosu. V posledních deseti letech
sice došlo k razantním změnám, Neapol však nadále nese titul
„mafiánské město špíny“. Přitom je to také město opery, pizzy,
fotbalu, slavných hollywoodských hvězd.
Odyssea je cesta za nepoznaným. Je to přesah doposud nám
známých hodnot. Je to objevení nového životního cíle. Je to
metafora pro budoucnost Neapole.
Dalším námětem byla mytologická postava Odyssea. Hlavně
tedy díky významu jména – Odysseus = nobody = nikdo. Tak
jako slavný Odysseus je vlastně nikým, a hledá to věčné já a
význam bytí, tak i my přemýšlíme o Neapoli a Kampánii.
Io a Dio
Posledním námětem byla mytologická báj o lásce bohyně Io a
Dia. Io (italsky já) a Zeus (Dio, italsky tvůj) byli do sebe zamilovaní.
Tehdejší Diova žena Héra se o jejich románku dozvěděla
a nechala Io proměnit v krávu. Zeus se však za ní potají vracel
převtělen v býka. I tuto lest se Héra dozvěděla, a tak seslala
na Io otravný hmyz. Toho se mohla Io zbavit jedině tak, že
utíkala. Rozeběhla se do světa a Zeus ani nikdo jiný o ní už
nikdy neslyšel.
Tento epos nás znovu inspiroval k postavení Neapole a Kampánie
do soudobého kontextu. Hledání něčeho, co možná ani neexistuje. Dalším faktem je tíha báje, kterou
si taktéž neapolský lid považuje za národní. Io = já = hledání sama sebe. Je to vůbec možné za svůj
život objevit své pravé já?
2. Cíle projektu
1.) Na začátku: Hledání charakteristik a specifik v komunikaci a konfrontaci s mezinárodním divákem ve
světě, zároveň také s partnerem odlišné národnosti.
Na konci: Komunikačním pojítkem během procesu byla angličtina.
2.) Na začátku: Nalezení univerzálií divadelní komunikace prostřednictvím inscenace hrané před jazykově
a kulturně odlišným publikem.
9
Každý italský region má svou postavu z commedia dell‘arte. Italský lid je přesvědčený, že je to jejich charakterový
předek. Je to taky jedno z vodítek, jak se dají jednotlivé kraje od sebe odlišit – podle chování a nátury
obyvatel – podle daného charakteru z commedia dell‘arte.
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
4
Na konci: V divadelní práci byly hlavním klíčem vizuálně pohybové prvky, na kterých v závěru celá inscenace
stála. Vedle práce s tělem a užitím hlavního scénografického prvku (bílého plátna) jsme používali
vlastní hlasy jako zpěvy, projevy či pouze pro vytvoření zvuku kvůli navození atmosféry.
3.) Na začátku: Hledání společného divadelního klíče v čtyřjazyčné inscenaci (čeština, italština, neapolština,
angličtina).
Na konci: Jazyk inscenace byl čtyřjazyčný. Ovšem neubíralo to na vyznění hlavního tématu, který byl čitelný
z pohybových, vizuálních, ale právě i oněch slovních prvků.
3. Výzkumné cíle
1.) Výzkum tvorby nově vznikajícího mezinárodního souboru - hledání charakteristik a specifik
v komunikaci a konfrontaci s mezinárodním divákem ve světě.
2) Naleznout a ohledávat univerzálie divadelní komunikace prostřednictvím inscenace hrané před jazykově
a kulturně odlišným publikem.
3) Hledání společného divadelního klíče v čtyřjazyčné inscenaci (čeština, italština, neapolština, angličti-
na).
4) Hledání cest ke vzniku vizuálně-pohybové inscenace s uchopitelným předáním myšlenky divákovi.
5) Vznik souboru.
6) Finanční, manažerské, technické a materiální zázemí pro realizace projektu na odlišných místech.
7) Vedení souboru – tvorba inscenace.
8) Dramaturgie souboru, inscenační postupy, způsob tvorby.
9) Vytvoření inscenace.
10) Myšlenkové zázemí souboru (předpoklady pro tvorbu, chtění a cíle seskupení).
11) Vize souboru do budoucnosti.
S výjimkou posledního bodu lze konstatovat, že se výzkumné cíle podařilo naplnit. Projekt Interteatro
umožnil mladým divadelníkům ze dvou odlišných zemí naleznout společný jazyk k dramatizaci složitých
historických námětů, vytvořil zázemí pro skupinu aktérů, kteří do určitého momentu zvládli spolupracovat
na celém procesu vystavby inscenace. A především po stránce manažerské, technické a finanční sjednotil
veškeré počáteční myšlenky v jeden celek – inscenaci. Jediný problém nastal během závěrečné části
projektu – došlo k rozpadu souboru. O této okolnosti se podrobněji rozepíšu dále.
4. Účastníci projektu
Zásadní změny nastaly pouze v obměně italské části souboru, zejména v herecké sekci. Hlavními tvůrci
projektu od začátku byli Michaela Mikulová a Cristian Izzo. Cílem bylo vytvořit inscenační tým napůl
z českých studentů Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (dále jen DIFA JAMU) a
napůl umělci z italského Izzova souboru. Předem vybraní aktéři se však díky nepříznivým okolnostem
vyměnili. Inscenace se začala zkoušet s hercem Antoniem Della Murou (převzal roli po Alessandru Langellottim,
který se díky pracovní vytíženosti projektu vzdal), Adélou Marešovou (absolventou ADaV), Michaelou
Mikulovou a Cristianem Izzem. V této sestavě se inscenace také nazkoušela. V realizační fázi se znovu
vyměnil herec – konkrétně neapolský Antonio Della Mura za Silvia Fornacettiho (důvodem byl věk herce, a
neschopnost absolvovat realizační fázi na území České republiky). Tým se později ještě doplnil o dva italské
techniky a producenty Alessandra Verdolivu a Gabriela Toralba. Konzultaci ke scénografii a režijní
poznámky dotvářeli kolegové – studenti z DIFA JAMU. Vzhledem k časovým možnostem zkoušení inscenace
(převážná část zkoušení na území Itálie) se realizační tým skládal převážně z italských aktérů. Další
pomocnou rukou byli rodiny a přátelé neapolských herců i ty naše, které nám poskytly zázemí pro zkouše-
ní.
5. Postup a způsob řešení projektu
5.1. Nápad na vytvoření mezinárodní inscenace
Časové období: červen 2015
S neapolskou skupinou (konkrétně se začínajícím režisérem a hercem Cristianem Izzem) jsem se setkala
na konci června roku 2015 v bulharské Vratse na mezinárodním divadelním festivale Vreme, kde jsem
účinkovala v inscenaci souboru Reverzní dveře Já jsem Lucien. Po shlédnutí Cristianova monodramatu
s prvky commedia dell‘arte jsme se dali do diskuse o italské a neapolské divadelní kultuře. Vzhledem
k folklorně laděným kořenům, z nichž pocházím (Slovácko) a mému zájmu o obnovu lidových tradic – jsem
se o commedii dell‘arte začala zajímat podrobněji. S Christianem Izzem jsme začali diskutovat o hodnotách
a historii lidových motivů v našich rodných zemích. Zaujalo mě silné zakořenění prvků commedie
dell‘arte takřka v každém italském obyvateli trvající do současnosti. V České Republice se s lidovostí,
respektive folklórem, setkáváme jen na určitých místech. Místech, kde se tato tradice udržuje z generace
na generaci a nevymírá. Ovšem u mých neapolských přátel je tomu jinak. Každý region považuje jednotlivý
charakter z italské komedie za modlu, která je s jejich domovinou silně spjata. V našem případě šlo o
postavu sluhy (zanni) Pulcinelly, který je hlavním charakterovým typem pro Kampánii – konkrétně Neapol.
Motivací uskutečnit společný projekt nebyl pouze společný zájem o lidovou kulturu. Hlavním hnacím motorem
byla první živá zkušenost s použitím těchto prvků na jevišti podle hereckých technik italských herců.
Mým cílem bylo přiučit se něčemu novému o klasické commedii dell‘arte, osobně poznat její historické
kořeny i nynější působení v Itálii, a vytvořit mezinárodní inscenaci, kde se dva předchozí body protnou.
Avšak v závěru nebyla commedia dell‘arte jediným nosníkem projektu. Nacházeli jsme společný zájem
rovněž v mýtech a bájích. Dalším tématem, kterým se chtěl Cristian zabývat, byla problematika současných
mladých lidí, a to zejména hledáním jejich postavení v dnešním světě. Jeho dlouhodobým snem bylo
udělat vizuálně pohybovou inscenaci, která bude vykreslovat chování dnešních mladých lidí nepolíbených
zájmem o hodnoty a kořeny jejich původu. Myslím, že tento problém pramení hlavně z lokality, odkud
Cristian pochází. Neapol a její okolí patřila mezi jedny z nejkrásnějších metropolí Evropy. Dnes se těmto
místům turisté vyhýbají. Pomalu upadá v zapomnění. A problémem je především deformace okolí, nezájem
o nápravu a nelibá pověst o asociálním chování obyvatel. Ač má Kampánie vlastní jazyk, vlastní kulturu
a vlastní hrdost, stále je pro ni velmi těžké prorazit zpět do žebříčku oblíbených evropských míst.
Cristian často přemýšlel nad možnou změnou. (Lze vidět, že jsou na svou malou kulturu velmi hrdí a jsou
ochotni pro ni položit život. Avšak co když jsou to jen hrdá slova bez očividných skutků?). Cristianův původní
záměr byl věnovat se problematice současných mladých lidí, a to zejména hledání jejich postavení
v dnešní době. Hlavním námětem byl mladý člověk, který hledá své místo v dnešním zmaterializovaném
světě. Než to Cristian stihl sám pojmenovat, věděla jsem, že jde především o Kampánii, Neapol a obyvatele
v ní žijící. Poklička zvána dnešní mladý člověk, který hledá postavení sama sebe, byla jen krycím prvkem.
Což bylo prvotním propojením s druhým bodem (společný zájem v mýtech) a vybrání Oddyseovy
cesty. Odysseova cesta – hledání domova, hledání sama sebe.10 Může vůbec Odysseus najít sama sebe?
Najít svůj domov, své kořeny? Zjistit kdo je, když je nikdo?
Tak tedy vznikl další námět: Oddyseova cesta. Hned po příjezdu domů jsme usilovně hledali možnost zrealizovat
společný mezinárodní projekt na základě těchto námětů.
5.2. Dramaturgicko-režijní koncepce
Časové období: leden 2016
První návštěva Kampánie11 pro získání potřebného materiálu o místních zvycích a commediu dell‘arte.
Na dramaturgicko-režijní koncepci se podíleli Cristian Izzo a Michaela Mikulová.
Slovy Zdeňka Hořínka12 jsme se inspirovali i my: „Počátečním krokem k vytvoření dramaturgicko-režijní
koncepce byla podstata divadla samotného – dialog: slovo (v širším smyslu: komunikace).“ Pro inscenaci
to byl velmi zásadní princip, jelikož šlo u vytvoření prvního dramatického příběhu na základě dvou odlišně
10
V překladu: Odysseus = no one (nikdo).
11
Konkrétně měst Castellamare di Stabia a Neapole.
12
HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008, s. 72.
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
5
smýšlejících divadelníků z různých národností. Nejčastěji jsme se setkávali s problémem komunikace.
Hlavním cílem bylo najít divadelní komunikační klíč, ať už mezi námi, tvůrci, tak později pro celou inscenaci.
Bylo potřeba vymyslet komunikační cestu, které porozumí široká škála mezinárodního publika zároveň
s herci. Právě proto byla první dramaturgické setkání nosníkem celé následující práce. Na koncepci jsem
se podílela s Cristianem několik měsíců. Její forma byla proměnná, tak jako i naše myšlenky a nápady
k sestavení projektu.
„Dramaturgicko-režijní koncepce je totiž vyjádřením myšlenky inscenátorů ke zvolenému námětu. Zde se
setkávají představy autora výchozího díla s představami interpreta: interpretů.“13 V případě setkání dvou
interpretů různě smýšlejících a z odlišných kultur šlo zpočátku o velmi složitou synchronizaci, které jsme
po půl roce virtuální komunikace naštěstí dosáhli a začali společně tvořit scénář.
5.3. Vznik scénáře
časové období: leden až březen 2016 – za pomocí virtuální komunikace vznik první verze pracovního
scénáře inscenace Pornocinella.
Cristian Izzo sestavil scénář z Odysseovy cesty a neapolské postavičky commedia dell´arte Pulcinelly (jehož
chování bylo použito ve zcizovací části inscenace věnované italské umělecké komedii a jejím metodám).
Hlavním námětem byl mladý člověk, který hledá své místo, svůj domov, své kořeny a hodnoty. Má
v sobě část Pulcinellova charakteru. Pulcinella je postavou nenávratně opuštěnou, pro okolní společnost
nezajímavou – tak jako v italském kontextu Neapol.
Propojením hledání kulturních tradic a hodnot v těchto námětech vznikla první verze scénáře vyjadřující
pocity ztráty, zoufalství, lidství a touhy po znovunalezení svých hodnot.
5.4. První setkání souboru
Časové období: březen 2016 – návštěva italského souboru v Brně, první čtená zkouška a pracovní koncept
inscenace a celého projektu.
Během první čtené zkoušky (se scénářem psaném v anglickém jazyce) proběhla konkretizace témat, které
jsme chtěli do inscenace vložit. Hledala se forma. Počátečním krokem bylo scénář uchopit jako čtyřjazyčný
materiál v pohybovém rozměru. Části scénáře se začali modelovat do konkrétních replik v jednotlivých
jazycích, a začali se připisovat základní divadelní situace, které nám text evokoval. Neapolská část souboru
se seznámila s brněnskou divadelní scénou a kulturou. Šokování byli především Mahenovým divadlem,
jeho velkolepostí a historickou architekturou. Podobně nahlíželi i na budovu DIFA JAMU – obdivovali tvůrčí
atmosféru budovy. Setkali jsme se i s jistým druhem závisti - a to když jsme probírali dostupnost studia na
divadelní škole - státní podpora školy, možnost studia divadla v širokém měřítku. Jejich zkušenosti jsou
takové: studium musí finančně táhnout rodina, v okolí Neapole se setkáváme spíše s obory směřující
k vysokému finančnímu výdělku, než uměleckými (právnické a pedagogické univerzity).14
Pro zajímavost jsme italským kolegům ukázaly inscenaci Sluha dvou pánů v podání Miroslava Donutila.
Jejich pohledy se však po krátké době stočily na nás s otázkou: „Tohle si myslíte o commedii dell´arte?“
Ve srovnání s italskými národními herci nebyla totiž postava sluhy zahrána s takovou řemeslností, nakolik
si to tyto typické postavy (Pullcinela, Harlekýn)15 zasluhují. Italové na to pohlíželi jako na „pokus“ pobavit
diváka exotickým divadelním uměním.
Při odjezdu byla touha po vznikající inscenaci ještě silnější. O co silnější se zdálo být naše přátelství, o to
větší byla motivace projekt zrealizovat.
5.5. Zkoušení inscenace
Časové období: duben 2016 – zkoušení inscenace Pornocinella v italském studiu Polo v Toro del Greco
s veřejnou generální zkouškou a premiérou.
13
Tamtéž.
14
Nejčastější studijní navštěvovanost mají právě tyto univerzity.
15
Zanni – postavy z commedia dell´arte. V překladu postavy sloužící svému pánu. Chudé, ale vychytralé.
Přiletěli jsme na nepolské letiště, kde si nás naši italští přátelé vyzvedli. Našim prvním zázemím byl rodinný
dům jednoho z herců v maloměstě Saint Antonio. Rodina náš přijala s otevřenou náručí, poskytla nám
azyl včetně stravy po celou dobu zkoušení. Dalším místem bylo rodné město Cristiana Castellamare di
Stabia, kde jsme naši práci konzultovali. Místem pro zkoušení bylo divadelní studio Polo v Toro del Greco.
Ve jmenovaném studiu jsme se setkávali každý den. Začínali jsme kolem deváté hodiny. Prvním úskalím
byla cesta z měst, kde jsme měli dočasné domovy. Potýkali jsme se s placením mýtného, zácpami na
dálnici a v maloměstech s hektickou italskou dopravou, kdy má přednost ten, kdo víc užívá klakson. Po
náročné cestě do studia ležícího nedaleko moře s výhledem na obří sopku Vesuv, jsme začali zkoušet
vždy až kolem desáté hodiny. Dopolední blok jsme rozdělili do čtyř hodin, poté následoval společný oběd a
další čtyři hodiny zkoušení. Končili jsme kolem páté hodiny. Večerní čas jsme strávili poznáváním okolních
míst a kultury s přáteli. Proces zkoušení jsme nevynechali ani v neděli, šlo o velmi intenzivní pobyt, díky
kterému jsme inscenaci postavili během deseti dnů.
První den jsme se věnovali práci s hlavním materiálem, který inscenace využívala – desetimetrovou bílou
elastickou látku. Zkoušeli jsme její možnosti při pohybu herců na scéně, ale také její fungování voby hlavního
vizuálního prvku inscenace. Tuto širokou škálu možností jsme si zapsali a postupně při následném
stavění inscenace využívali.
V dalších dnech jsme se dále zaobírali scénářem, jednotlivými scénami a ty pak společně stavěli a pracovali
na jejich detailech.
5.6. Dorozumění
Základním stavebním kamenem pro spolupráci a vznik inscenace byl bezesporu fakt, že základní část
tvůrčího týmu se setkala již na divadelním festivale ve Vratse, kde se stali přáteli. Byla to lidská sympatie,
bez které by žádná práce nevznikla. Během několika měsíců, které následovaly po Festivalu Vreme docházelo
k čím dál tím intenzivnějšímu přání - vytvořit společné umělecké dílo, v němž by příměsy národnostních
rozdílů stály na stejné úrovni s touhou po setkání se s jiným přístupem k tvorbě.
5.7. Metonymie/Konkrétnost
V průběhu zkoušení, které zpočátku připomínalo spíše improvizační hrátky mezi herci, popřípadě mezi
hercem a objektem, se vykrystalizoval jednotící prvek, čímž byla metonymie. Zobrazením mýtických lidských
tužeb a slabostí jsme se snažili pojmenovat naše současná jednotící životní témata.
Hledali jsme společný pohybový a vizuální tvar. Režisér přinášel motivy ze scénáře, jejichž zpracování jsme
si navzájem demonstrovali a hledali spokojenost s výpovědí a srozumitelnost na ose syžetu. Pak seškrtávali
věty ve scénáři, které se najednou zdály být víc na překážku. Obrazivost, improvizace a dynamika nám
přinášely zábavnější způsob vyprávění příběhu o hledání a ztrácení (se).
5.8. Realizace projektu
Časové období: červen 2016 – reprízování a kočování s inscenací po České Republice.
Závěrečnou „štací“ bylo reprízování inscenace na území České republiky. Prezentovat se nám podařila na
dvou divadelních festivalech, ve dvou divadelních studiích a jednou pod širým nebem. V rámci návštěvy
festivalu Sítko si italská část souboru připravila prezentaci o commedii dell´arte s praktickou ukázkou pro
studenty DIFA JAMU.
V rámci festivalu Velkolhotecké divadelní rejžování ve Velké Lhotě v jižních Čechách se Italové stali součástí
zdejšího programu.
Poslední část projektu byla nejvíce náročná, hlavně kvůli intenzivnímu společnému žití. Určitý druh averze
a nedorozumění se projevil zejména mezi italskými herci, což postupně vedlo až k úplnému rozpadu sou-
boru.
6. Místa realizace projektu
Původní myšlenkou bylo inscenaci prezentovat v širokém mezinárodním měřítku, pro což byla také stavěna.
Nakonec se škála zúžila pouze na Českou republiku a Itálii (byť s otazníkem do budoucích let - možnost
realizace na mezinárodním divadelním festivalu v Rumunsku a Bulharsku). Vše bude záležet na
následující komunikaci mezi účastníky souboru (viz níže).
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
6
6.1 Výstupy projektu, jejich prezentace
Veřejná prezentace projektu formou inscenace:
Cíle před vznikem inscenace:
1. veřejná generálka s diskusí v italském divadelním studiu Polo v Toro del Greco
2. premiéra v italském divadelním studiu Polo v Toro del Greco
3. reprízy v českých divadelních studiích a na festivalech (festival Sítko, Divadelní studio Paradox v
Brně, divadlo Konvikt v Olomouci, festival Velkolhotecké divadelní rejžování e Velké Lhotě)
Konečné výstupy:
1. Veřejná generálka v divadelním studiu Toro del Greco16
2. Premiéra v divadelním studiu Toro del Greco
3. První repríza na DIFA JAMU17
4. Repríza v Konviktu18
5. Repríza Pod břesteckou skalou19
6. Repríza v divadelním studiu Paradox v Brně
7. Derniéra na Velkolhoteckém divadelním rejžování20
7. Vztahy mezi tvůrci a aktéry projektu (analýza osobního kontaktu při práci i realizaci s jazykově a kulturně
odlišným partnerem)
V poslední řadě bych se chtěla věnovat osobní rovině fungování souboru. Zejména pak vztahům, které se
z přátelských a rodinných sfér postupně „přehouply“ až do averze a nechuti nadále spolupracovat. Dlouho
jsem přemýšlela nad hlavním důvodem rozpadu souboru, především když se mu několik měsíců vedlo
dobře bez náznaku sebemenších problémů. Odpověď jsem nalezla v publikaci, lépe řečeno turistickém
průvodci o Neapoli a její mentalitě. Vybrala jsem si pár bodů, které popisují chování a charakteristiku neapolské
nátury, které bych chtěla rozepsat a okomentovat z pohledu českého mladého člověka a jeho kultury
a hodnot. Myslím si, že hlavní problém nastal při reprízování inscenace na území České republiky. Jak
jsem se již zmínila, neapolský lid svou domovinu opouští jen zřídka, a když se tomu tak stane, není tomu
na dlouho. Měsíc strávený v České republice s českými pravidly a českou povahou, byl pro italskou část
souboru doslova pekelnou dobou. Během zkoušení v Itálii nevznikl jediný konflikt, zejména díky přizpůsobivosti
českých hostů. Přijaly jsme italské návyky – mořskou stravu, cestování na bláznivých cestách,
specificky „italský“ denní režim nastaven Cristianem. Zvykli jsme si ctít jejich kulturu, vlastně to byla praktická
životní zkušenost pobytu v cizokrajné a odlišně smýšlející oblasti. V opačném případě (návštěva Italů
v České republice) to byla nesourodá a nepříjemná situace. Docházelo k častému nerespektování českých
zvyků (pozdní příchody, pozdní začátky inscenací, stravování – v závěru si část vyhledala italské podniky
v Brně, a zejména ztráta komunikace v souboru). Až turistický průvodce21 mi zpětně pomohl tuto situaci
vysvětlit. Nyní bych ráda uvedla pár bodů z průvodce.
1. „Nikdy se nepřiznávejte k tomu, že podporujete severo-italskou stranu, kterou lidé na jihu upřímně
nenávidí.“
Obyvatelé jižní Itálie považují svoji kulturu za nejmocnější z celé Itálie. Sever je pro ně velmi cizí, byli by
mnohem radši, kdyby k nim nepatřil. I naši kolegové o severní části mluvili velmi hanlivě. Obyvatelé severu
jsou pro ně křupani bez kultury, tradic a hodnot. Nejsou to pro ně praví Italové. Postupem času jsem obje-
16
Město nedaleko Neapole. Místo, kde se inscenace nazkoušela.
17
V rámci festivalu ADaV Sítko.
18
Divadelní prostor v Olomouci.
19
Břestek - vesnice na Uherskohradišťsku. Pod břesteckou skalou je název nedaleké osady.
20
Divadelní festival ve Velké Lhotě v jižních Čechách organizovaný Vítězslavem Větrovcem.
21
Neapol a pobřeží Amalfi, Neapol a jižní Itálie.
vila, že nikoliv sever Itálie, ale vše, co leží na sever od Neapole, je méněcenné. Taktéž nátura českého
národa. Často jsme se setkaly s přirovnáním k rakouskému myšlení, které také ovládá sever Itálie. Jednou
větou řečeno, nemáme jejich životní tempo, jsme „sever“.
2. „Nepolští z úst cizinců kritiku slyší neradi.“
Nešlo tolik ani o kritiku než o zpětnou vazbu během zkoušení, reprízování a obecně žití pospolu. To si
italští kolegové nevzali k srdci téměř nikdy. Často jsme se „zasekávali“ na zdlouhavých diskusích o posunu
inscenace, o nápadech během zkoušení. Nápad byl vyslyšen, ale pokud nevyhovoval, raději se k němu
nevracelo. Konkrétně tři účastníci projektu byli ve svých téměř třiceti letech podporování rodinným zázemím
natolik, že si nedokázali zalít čaj nebo povléct peřinu, umýt nádobí apod. Po delší době korektní pomoci,
kdy jsme veškerou běžnou činnost dělali s chutí za ně, nastal zlom. Nechali jsme je to dělat
samotné. Nebyl v tom žádný výchovný postup ani nepřátelský počin. Šlo jen o symbiózní fungování souboru
a snahu vysvětlit, že nejsme „náhradní italské matky“. Bohužel i toto gesto bylo považováno za určitý
způsob kritiky. To znamená spaní v nepovlečených peřinách a pití čaje v kavárně. Nerada bych to považovala
za kritiku, jde jen o jiný druh kultury, jiné zvyky. Avšak pro fungování odlišně smýšlejícího souboru
velmi podstatné. Zvláště, když mělo jít o velmi harmonický soubor, v přehnaném slova smyslu sektu lidí,
co spolu žijí a tvoří.
3. „Neapolané vám hrdě sdělí, že jejich kafe je nejlepší na světě…“
Možná mají pravdu, jejich káva je opravdu dobrá. A také ji pijí po malých douškách několikrát denně. Ale
nejde ani tolik o kávu, jako o italskou gastronomii. Často jsme se setkávali s výmluvami typu: „nebudu to
jíst, mám problémy se žaludkem“, „nemám chuť na kávu“, „nevzal jsem si prášek na zažívání, tak si nedám“
aj. V Brně byla ještě možnost úniku do italských podniků. Problém nastal ve Velké Lhotě, kde se
všichni aktéři festivalu stravovali společně. Krom spolupráce během úklidu (která samozřejmě u Italů
nenastala), byly problémy i se stravováním - které se nakonec velmi rychle změnily, jelikož „hlad je nejlepší
kuchař“.
4. „Každý má názor, který chce vyjádřit, radu, kterou by přispěl, a povzdechnutí, kterým si výmluvně
uleví.“
Vždy však v neapolštině. V posledních dnech jsme se museli okatě připomínat, že neapolsky neumíme, a
jestli by se problémy a důležité věci ohledně projektu mohly řešit v angličtině. Chvíli to fungovalo.
5. „Italové mají rádi své vlastní tempo.“
Nazvala jsem to italská „maňána“. Moment, který se opakuje každou hodinu. Moment, kdy se pracovat
nebude. Moment, kdy nezáleží na čase, a je kupříkladu jedno, že inscenace začíná o 10 minut později bez
jakéhokoliv důvodu.
Možná tomu tak ve skutečnosti není. Jde jen o moji zpětnou vazbu. Z hlediska toho mála, co jsem díky
italským kolegům a jejich příbuzenstvu stihla pochytit. Věřím, že mají podobné (snad stejně nelichotivé)
poznatky o naší kultuře či národní povaze. Tak či onak to byla nepopsatelně zajímavá zkušenost. Praktická
ochutnávka neapolského života a jejich pohledu na divadlo. Jsem za ni nesmírně ráda. Vděčná jsem i
za inscenaci, která fungovala tak, jak jsme si ji vymysleli. A i když byly mezi námi určité nesváry, do inscenace
se nikdy nedostaly. Za tento kousek divadelní profesionality a za vše, co jsem se o neapolské nátuře
dozvěděla, budu do konce života vděčná. Nikdy na tuto zkušenost nezapomenu. Naučila jsem se zase
trochu toho divadelního řemesla. Naučila jsem se pracovat s odlišnou lidskou mentalitou. Vyzkoušela
jsem si na jevišti stát s cizincem. Začala jsem si vážit české kultury zase o něco víc. A hlavně jsem prožila
krásné chvíle během bádání neapolských kořenů v samotné Neapoli.
8. Reflexe projektu jednoho z herců (Adéla Marešová)
Realizační fázi projektu odstartovala první explikační zkouška. Cristian Izzo, herec a režisér, který si tentokrát
vzal „na paškál“ téma odcizenosti, hledání vlastních hodnot, hledání sebe sama a domova, napsal
scénář inspirovaný bájným Odyseem a jeho plavbou mezi různými nástrahami bohů z antické mytologie.
Scénář konzultoval s Michaelou Mikulovou, řešitelkou celého projektu. Po příjezdu do České republiky
(pozn.: nutno podotknout historický fakt, že většina mladých Italů z jihu nikdy neopustí svůj rodný kraj)
měla naše skupina, čítající dva členy z Itálie a dvě Češky, program na seznámení se s rodným krajem
Michaely Mikulové (což bylo záměrem, protože se jedná o oblast s velmi zakořeněnými a bohatými lido-
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
7
vými tradicemi - Uherskohradišťsko), kde se posléze jedno představení inscenace odehrálo. Vzhledem
k typickému prostředí jsme chtěli, aby tato cesta (druhá cesta), která překročila hranice, byla pro naše
italské spolutvůrce poznávací a obohacující. V plánu měli typické seznámení se s místními obyvateli, návštěvy
historických odkazů a památek, a samozřejmě zde byl prostor pro porovnávání, zkoumání a hledání
společných témat či naopak učení se společně diskutovat o „kontratématech“. Tato fáze se podařila spíše
napůl, což ale nebyl prozatím takový problém. Zůstalo spíše u diskuzí a drobných výletů po jižní Moravě.
Potom se skupina přestěhovala do Brna, kde jsme se poprvé setkali všichni, a kde také proběhla první
explikace scénáře a témat, kterých bychom se během realizace chtěli/měli dotknout.
Scénář byl psaný ve čtyřech různých jazycích. Italsky, neapolsky, anglicky a česky. Italsky z důvodu srozumitelnosti
pro italskou veřejnost, ale zároveň se pod tímto řešením skrýval význam nadvlády italské politiky
nad regionem Kampánie, kde hlavní město Neapol usiluje o samostatnost. Jisté konotace jsou patrné i
na území současné České republiky, což perfektně zapadalo do společných prvků. Neapolský jazyk byl
zvolen právě z důvodu ztotožnění se a veřejným souhlasem o osamostatnění. Angličtina byla jakousi nutností,
vzhledem k rozsáhlosti témat a jejich srozumitelnosti. A nakonec český jazyk zastupoval českou
tvůrčí část. Na scénáři se podíleli Michaela Mikulová a Cristian Izzo. Vznikal několik měsíců, a to z největší
části přes sociální sítě, které umožňovaly rychlý přesun dat a aktuální reakci adresáta. Samotné vysvětlování
scénáře trvalo několik dní. Museli jsme se naučit chápat jeden druhého. Což nebylo jednoduché,
protože nejenom, že jsme měli jistou jazykovou bariéru, ale někteří z nás rovněž neměli zkušenost s tímto
typem přístupu k divadlu. Scénář byl před některé z nás předložen již hotov. Čili cílená spolupráce začala
vznikat až poté, co jsme se přesunuli do prostoru.
Bylo velmi obtížné si porozumět. Mladí Italové z jihu, alespoň jak já jsem je poznala, mají velmi specifický
osobnostní vývoj. Kdybych to měla lehce nastínit, uvedu příklad. Není výjimečné, že člověk okolo třiceti let
stále žije se svými rodiči, kteří mu většinou dopřávají veškerý komfort bez nároku na přispění do domácnosti.
Pracují spíše nárazově. Jak sami tvrdí, někdo je právník a ti zbylí jsou herci. Zároveň nechci svým
tvrzením paušalizovat nešvary, které se během zkoušení vyskytly. Nemyslím si, že všichni mladí lidé z jihu
Itálie trpí syndromem přehnaně opečovávaných dětí. Komentuji spíš zásadní okolnost pro vznik jednoho
uměleckého díla.
Vytvořit dílo, práci, arteakt, či artefakt s dalšími lidmi je v jistém hledisku obtížné. Pravda má pro každého
jinou barvu. Nechci rozdělovat lidi na muže a ženy, na mladé, či staré, na Čechy a Italy. Jde mi o to, že je
velmi náročné chápat a rozumět slovům a gestům dalších těl. Ve šťastných projektech dochází
k souznění. Při zkušenosti s tímto projektem mě vyvádělo z míry neporozumění. Zeslabovala mě hluboká
propast, kterou jsem musela překonávat každý den, každou chvíli, chtěla-li jsem něco říct, o něco požádat,
nebo cokoli změnit.
Zvolili jsme si znak, metonymii, obraz, prožitek, atmosféru jako stěžejní body inscenace. Samo o sobě jsou
to i v češtině s lidmi se stejnou historicko-kulturní zkušeností tolik abstraktní pojmy, které je složité nalézt,
vysvětlit, pojmenovat. Natož s cizinci v jazyce, který nepatří ani nám, ani jim. Z čehož pro mě vyplývá problematika
tohoto projektu.
9. Seznam příloh
Příloha č. 1: Scénář inscenace Pornocinella
Příloha č. 2: Fotografie dokumentující projekt
Příloha č. 1: Scénář inscenace Pornocinella
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
8
Pornocinella - english version.
- Scene 1.
(No light - No Space. An off voice through the darkness)
What's the nearest thing to "always"?
- Always.
And the nearest thing to "never"?
- Always.
And the nearest thing to "always"?
- Never.
And what is farther then "there"?
- farther.
And farther then farther ?
- Here.
And what is the nearest to always ?
- Never.
Always/never. Never/always.
Nothing, too much/too much, nothing.
Life and death and death and life.
There's no distance: always/never.
The same face, the same body.
Always/never. Eternally/now.
Who am I, Who?
Who am, I Who?
Who am, I, Who?
Who am I....
Who.
- No-one, No-one makes me blind.
He hides himself through the wool of the sheeps:
In the folds of the walls, in the salt and in the sand Of the sea
He hides himself...
Who hides himself? Who?
- In the rooster egg:
In the never come future,
In the eternally returned future.
In the eternally present future.
In the old eternally present stuffs.
Mannaggia Bubbà ( napolitan expression )
Who made you blind? Who?
- Who? Who? No-one! I said No-one! No-one made me blind!
He comes inside hiding himself: disguising himself as a sheep, through the sheep to make himself a
victim: to make himself food for me, at my eyes.
With a White dress and a black face, like me, like sheep - he came inside and into the darkness he
undressed himself of his humility : he dressed himself like The Owner and he became The Owner of my
cave.
He put curtains and carpets and lamps and he lighted up everywhere: and all the sheeps trusted him.
He attacked the Word, the Form, then he attacked the Spirit, the Substance, the Body, the Soul and hurting
my Eye with a golden pen, he Made me blind.
Who made you blind?
- No-one, I said No-one.
No-one Made me blind.
Who am I, Who? A blind man telling story sawn with someone's unknown eyes.
A painter painting never known places.
This was the pact. This: I could never know for what kind Of woeful will I was made so powerfull and with
no similar.
Enourmous and alone, like the mountains are.
- Scene 2.
- On a ship, in the Sea, in the Storm.
Brothers; my beloved brothers:
We get lost!
By twenty years far from home!
( [ in assolo ] let's see what my wife will do when I'll come back home : ( reproducing his wife's voice )
"Twenty years by the Sea? What a hell were you doing for a so long time with your friends?")
Far from our beloved wife!
Far from our beloved sons ( or son? How many sons I had when I start this travel?)
My two little baby...?
My three little baby......?
My one little baby..............?
Our "some" little baby, that are always asking: ("where our food is?") where our Dad is?
Where daddy is? ( looking around) Where daddy is? I don't know "where daddy is?" At all! ( like he could
talk to his and his friends sons ) If your fucking mothers would stop to damn us all the day every time we
go through the sea, we will find the way to come back home ( maybe also if we made an offering to the
sea-God we had find the way to come back home yet. That fucking sheep!).
But what are twenty years of life compared to eternity?
We mixed our blood with The Witch, that transformed ourselves in pigs before letting us go away.
We followed the marmaid's call that Made us deaf for having too long hear it and we are not already satis-
fied.
We went through all the world's oceans searching for what we never Found: not even in Troy and we went
far and far from our homes.
Now, the skin Of the known World it's finished: we have to go under and under: where noone is ever gone!
Where spirits can't fly or walk: the place of which noone can tell about!
What we are looking for it's more important of what we lost, going far and far from home: so follow me, my
brother! Let's pass the Hercules' columns: let's dive the ship in uncharted and damned waters!
We looked for it all over the World with no result. We worked night and day to find it: we just have to look
behind the Sun.
We are no longer returned home even once since we left for searching...
- But... What are we looking for?
Home, we are looking for home.
For this reason, we moved away from home.
For this reason, we get lost.
- Scena 3.
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
9
( at home - in bed - during the Meeting )
There's nothing I can see in this fog...
Love. Everywhere.
But too much love sometimes can hurt,
Becoming pain. Everytime.
Can't you see me? I'm bleeding!
You're staving inside me,
ripping my fleshes with your love.
I have no more strength!
Leave me alone, My love.
My Lord. Leave me alone.
You're making me a cow with your love.
And if you'll make me a cow
You will have to make yourself a bull
To love me anyway.
( Shut up! If my wife will discover us, hearing you scream, She will transform you in a cow!)
And you will have to make yourself a Bull to love me anyway.
Bitch!
Bitch !!!
( Turn yourself, come on, turn!)
As soon as people see a life is born...
They want another life's end.
( Let's Turn yourself )
Please, not in my ass, my lord,
Please.
(Take!)
No!
( Again. What's your name)
You're hurting me!
( What's your name?)
No!
(What's your name?)
Ahhhh! My name is "Io".
(Say to all the people of The World
You was fucked by a God - I'm Dio.)
Is this your name? Dio?
(Yes, it is. Fucking with Io, i made myself Dio: It's just me that can be Dio, cause I fucked with Io. What
could I be, whitout having you? Whitout Io I can't be Dio and I can't generate me by myself.)
(Io as a cow. Me as a Bull.
Io as Io. Dio as Dio)
This pervert love will send us dispersed through the World!
So it will.
- Scena 4.
- on the ship. In the Storm The
most important right a man ever conquered is to feel himself magnificently useless versus the
unquantifiable things and unnecessarily magnificent with the other mans - now, here, we deny it!
Now, here, in front of the never ending confines.
We Made ourself sky with the sky ; ocean with the ocean; cloud with the clouds; wood with the wood; sail
with this sail; we passed the fear-belonged things; the immense sky, the stars; the mainland - the lands
with no people, the people with no land. We interrogate the universe; we build altars to ourself; we made
ourself God.
At the powerlessness of The vastness I won't give up: I will say "I Am" still. Our hairs became grey; our
fleshes became old; our backs became curved; our skins became worn. I became so deformed that I'm
Scared by seeing Myself in The mirror. I look a stranger to myself: and not even who loves me can recognize
me.
But I still say "I am". I am Dio.
Let's continue till The world, tired to be persecuted by us, will give us what we are looking for, to calm and
stop us for ever.
- What are we looking for?
- Io: I'm looking for Io. Only with Io, I can make myself Dio.
- Scene 5
(The bed, becomes the battlefield.
The meeting becomes The battle.)
And now, now you deform me with your love
cause your lady, hurted by your betrayal
Wanted to change Myself a cow
I blame you of this punishment
I blame you of this pain.
And if now I have to walk
Around the street, around The world
Without my beautiful fleshes
Without my beautiful hair
You have to change yourself too,
Altough you Made yourself a God,
To Fuck with Io, to fuck with me.
And if now I am a cow
You will change yourself a Bull
To stalk me till you will give up
Never finding me in your research.
( Remember - you're talking with a God - Dio
And also if my wife changes you a million time
You will remain what you are - Io - and I will find
You are disappearing and me wanting myself to be a God
With my strength and violence
Forcing me to be Myself - Dio
Will force you to be mine - Io
'Till The END of The time
When I will re-find
You.
Giving you my endless love
Till to forget this terrible word:
END.
- Stop! Please stop.
Didn't you understand yet?
This pervert love is not a pure feeling
If it changes Myself a cow
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
10
With your will you will damn us
To a sufferent crying life
Stalking Io through The World
This will be your punishment:
You can never enjoy your future
You can never see your sons
You will travel The World
Without seeing The World
And your journey will be a stop.
It's not love to move your soul
It's your will of being a God.
Find another pure love
If this, ad you see, it's destroyed
Time will pass in a little moment
Pass with it and forget about me.
"I closed my eyes for this love
Denying light and Sun
Only this so dark night cure me
How can a blind man - as I am Looking
forward to another love
And I for my enourmous love
Changed myself
And I have no power now without Io
I will search for you around The world
Also if I find you in another life
You will appear when i will be thirsty
And disappear 'till I will trust in you
Eternally impossible like a dream
But I will find and you will be with me.
- You talk about dream
But you want to touch.
So it will. Let's look for me!
We can't make life with like
We can't make Io with Io
We can't make dio with io
You will get lost, not me.
- So it will.
- Scene 6.
- Brothers! Don't be afraid for The Storm!
This terrifing enemy becomes bigger and bigger
If we let him scaring us!
We lost The home's way
But we saw all The entire World
It remains only this
Abandoned and unknowned place!
Now here! Where noone's way
has ever touched this destiny
Where no man
in the story can
To watch
To touch
The forgottest place
of the already known universe
only who goes lost can find this way
Now we'll find
The way
The place
The unknowned destiny
in this cave!
Go on! Let's enter The cave
We know our home is where Io is
And Dio/God is where Io is
And finding Io we becomes Dio
And all over The world Io isn't
And all over The Sky God isn't
We want answer and knowledge
And in this way:
Io had to be in this cave!
And now here
We - totally deformed Are
arrived to The End of times
But finding Io we fuck The time
And we transform ourself in time
And we will survive to The end of time.
We looked all over The World
Believing to our eyes
And now we arrived to the end of The world
We have to look with eyes.
(They enter in The cave - they find noone - they went blind - they become noone)
- Scene 7
Who am I who?
I went blind, old, naked, poor
I went deformed with this question
Looking for myself through The World
I lost myself
Looking for home through The World
I lost "home".
Now I'm a stranger.
I don't recognize me, I don't belongs to me.
I wanted to be a God
And now I'm asking...
Who am I who?
Who am I who?
Noone, noone makes me blind
Who am I, Who?
Who am, I Who?
Who am, I, Who?
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
11
Who am I....
Who.
- No-one, No-one makes me blind.
He hides himself through the wool of the sheeps:
In the folds of the walls, in the salt and in the sand Of the sea
He hides himself...
Who hides himself? Who?
- In the rooster egg:
In the never come future,
In the eternally returned future.
In the eternally present future.
In the old eternally present stuffs.
Mannaggia Bubbà ( napolitan expression )
Who made you blind? Who?
- Who? Who? No-one! I said No-one! No-one made me blind!
He comes inside hiding himself: disguising himself as a sheep, through the sheep to make himself a
victim: to make himself food for me, at my eyes.
With a White dress and a black face, like me, like sheep - he came inside and into the darkness he
undressed himself of his humility : he dressed himself like The Owner and he became The Owner of my
cave.
He put curtains and carpets and lamps and he lighted up everywhere: and all the sheeps trusted him.
He attacked the Word, the Form, then he attacked the Spirit, the Substance, the Body, the Soul and hurting
my Eye with a golden pen, he Made me blind.
Who made you blind?
- No-one, I said No-one.
No-one Made me blind.
Who am I, Who? A blind man telling story sawn with someone's unknown eyes.
A painter painting never known places.
This was the pact. This: I could never know for what kind Of woeful will I was made so powerfull and with
no similar.
Enourmous and alone, like the mountains are.
Where could I find
a lover worthy of me
cramped would be the heaven
to contain her
Příloha č. 2: Fotografie dokumentující projekt
Obrázek č. 1: Zkoušení inscenace v divadelním studiu Toro del Greco poprvé…
Obrázek č. 2: ... podruhé...
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
12
Obrázek č. 3: ... a potřetí
Obrázek č. 4: Představení v rámci festivalu Sítko
Obrázek č. 5: Představení v rámci festivalu Velkolhotecké divadelní rejžování
Obrázek č. 6: Ukázka principů klasické commedia dell´arte na DIFA JAMU
Michaela Mikulová, Adéla Marešová: Studie o divadelním projektu Interteatro Akademické studie DIFA JAMU │ 2017
13
10. Seznam vyobrazení
Obrázek č. 1:
Zkoušení inscenace v divadelním studiu Toro del Greco poprvé…, Toro del Greco, duben 2016, foto Elisabetta
Ruoco
Obrázek č. 2:
… podruhé…, Toro del Greco, duben 2016, foto Elisabetta Ruoco
Obrázek č. 3:
… a potřetí, Toro del Greco, duben 2016, foto Elisabetta Ruoco
Obrázek č. 4:
Představení v rámci festivalu Sítko, Brno, červen 2016, foto organizátorů festivalu Sítko
Obrázek č. 5:
Představení v rámci festivalu Velkolhotecké divadelní rejžování, Velká Lhota, červen 2016, foto Marek
Hlavica
Obrázek č. 6:
Ukázka principů klasické commedia dell´arte na DIFA JAMU, Brno, červen 2016, foto organizátorů festivalu
Sítko
11. Použité prameny
Literatura:
BRAUN, Kazimierz. Divadelní prostor. 1. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001.
JURÁČEK, Pavel. Deník. Praha: Národní filmový archiv, 2003.
HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008.
NOVÁKOVÁ, Marie. Adaptace nedramatické látky a nepravidelná dramaturgie. Praha: Akademie múzických
umění v Praze, 2014, s. 11. Diplomová práce.