Studie se zabývá vývojem scénografie a prostředků výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi a Krátkém filmu mezi lety 1970–1980. Sleduje, jak se scénografické pojetí i tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a díky kterým autorům vznikal a postupně se etabloval osobitý lout-kářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografic-ké postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Analýza těchto procesů na pozadí politického a kulturního klimatu sedmdesátých let se pokouší tyto změny loutkářského jazyka sys-tematizovat a zobecnit.