Sokolské hnutí bylo od roku 1862 jedním z elementů podílejících se na formování českého národního vědomí. K jeho utváření sloužily sokolské kulturní performance, které měly zobrazovat jednotně smýšlející národní společenství prostřednictvím synchronně se pohybujících těl cvičenců. Přednáška přiblížila, jakým způsobem v těchto performancích docházelo k budování kolektivní identity. Pozornost byla také zaměřena na fenomenální a sémiotické aspekty dané problematiky.