V originále
Reflexe světelného designu (SD) je v našem prostředí velice vzácná. Hlubší ana lýza tohoto stavu nás dovádí k překvapivým závěrům, které se dotýkají samot né podstaty divadla. Rovněž snaha o definování světelného designu nás dovede k překvapivým myšlenkám. Kritéria, která uplatňujeme při jeho hodnocení, vychá zejí „jaksi přirozeně“ ze zrakového vnímání diváka. Do popředí zájmu se dostává recipient díla jako aktivní složka vnímání. Jak moc se ale liší recepce v rámci kla sického divadla při umělém osvětlení a například site specific při denním osvětle ní? A jak se vůbec liší zrakové vnímání diváka v divadle oproti vnímání v běžném životě? A budeme v divadle brzy používat metody tzv. perception-orientated ligh- ting design, jako tomu je již nyní v architektonickém SD? Pomůžou nám nové analytické metody? To vše bylo tématem konferenčního příspěvku.
In English
Reflection of lighting design is very rare in our environment. A deeper analysis of the situation leads us to surprising conclusions which touch on the very essence of theatre. Also the effort to define lighting design will lead us to surprising ideas. The criteria we apply when reflecting lighting design are based on the visual perception of the audience. The recipient of the performance as an active component of perception comes to the forefront. But how much does the perception differ when comparing e.g. artificial lighting at classical theatre and daylight at site specific project? And how does the visual perception of a viewer at theater differ from the perception in everyday life? And will we soon use perception-orientated lighting design at theater, as already happens in architectural lighting design? Will new analytical methods help us? All these issues were discussed in the conference contribution.