2019
Divadlo diverzity. Theater Rambazamba v Berlíně
VRBKOVÁ, JitkaZákladní údaje
Originální název
Divadlo diverzity. Theater Rambazamba v Berlíně
Název anglicky
Theater of Diversity. Theater Rambazamba in Berlin
Autoři
VRBKOVÁ, Jitka (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře, 2019, 1803-845X
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60403 Performing arts studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Divadelní fakulta
Klíčová slova anglicky
Theatre of diversity; specific theatre; theatre with actors with disabilities; inclusive theatre; Down syndrome; RambaZamba; Jacob Höhne; Gisela Höhne; The Robbers; The Lady from the Sea; Pension Schöller
Změněno: 6. 4. 2020 14:43, doc. MgA. Hana Průchová, Ph.D.
V originále
RambaZamba je profesionální divadlo zaměstnávající herce s mentálním postižením (zejména s Downovým syndromem) i bez něj. Studie se soustředí na novou éru divadla, která nastala po nástupu uměleckého šéfa Jacoba Höhne. Ten usiluje o divadlo diverzity, v němž není rozdílnost vnímaná významově. Divadlo RambaZamba se s tímto přístupem chce zařadit mezi běžná profesionální berlínská divadla, o což se snaží po stránce provozní i umělecké. Analýza tří inscenací této nové éry divadla doplněná o deníkové záznamy z výzkumného pobytu v divadle rozkrývá potenciál této estetiky a zabývá se napětím mezi fenomenologickým a sémiotickým vnímáním divadelního díla.
Anglicky
RambaZamba is a professional theatre working with actors with intellectual disabilities (especially with the Down syndrome) as well as with actors without such disabilities. The study focuses on the new era of the theatre, which has begun after Jacob Höhne became its artistic director. Höhne strives for a theatre of diversity, where differences are not perceived as creating a meaning. By employing this approach in both the management and artistic side of the theatre, RambaZamba wants to integrate itself into the regular professional Berlin theatre scene. An analysis of three productions from the new era of the theatre supplemented by the diary entries from the research visit of the theatre investigates the potential of this aesthetics and deals with the tension between the phenomenological and semiotic perception of theatre work.