V originále
Článek podává zprávu o mém výzkumu problémů spolupráce mezi jazzovými a klasickými hudebníky v improvizačním ansámblu. Tato hudební oblast je v současnosti velmi živá, ale teoreticky málo probádaná. Improvizační ansámbl, pro tento účel sestavený ze studentů a absolventů Hudební fakulty JAMU, tvořilo 10 jazzových a 7 klasických hudebníků. Soubor pracoval 3 dny pod vedením rakouského pedagoga a improvizátora Franze Hautzingera. Hledání společného vyjadřovacího jazyka při neidiomatické improvizaci odkrylo řadu problémů v těchto zkoumaných oblastech: hudební průběh, elementární vyjadřovací prostředky, metody komunikace, psychologie hráče, zvuk, dynamika, melodie a rytmus. Text obsahuje popis hudebních a komunikačních prvků, na které bylo třeba se zaměřit pro dosažení funkční improvizace a jejichž vědomé dodržování vedlo k překonání rozdílů v estetickém a interpretačním ideálu. Výzkum potvrdil původní předpoklad, že tímto způsobem je možno dosáhnout úspěšného hudebního propojení. Překvapením pak bylo, že tohoto propojení bylo dosaženo v relativně krátké době a že nadšení z prožitého „sestupu ke kořenům hudebnosti“ všech zúčastněných přilákalo další zájemce v mých navazujících výzkumech.
In English
The article reports on my research of problems related to the cooperation of jazz and classical musicians in an improvising ensemble. This area of music is currently very vivid but less examined in theory. An improvising ensemble, formed for this purpose by students and graduates of the Faculty of Music of the Janáček Academy of Performing Arts, was composed of 10 jazzmen and 7 classical musicians. The ensemble was working for three days, led by Franz Hautzinger, an Austrian teacher and improvisor. Seeking a common expressive language in non-idiomatic improvisation has revealed many problems in following areas: the course of music, elementary means of expression, methods of communication, psychology of players, sound, dynamics, melody and rhythm. This text includes a description of musical and communication elements which needed to be dealt with to reach a functioning improvisation and which, when intentionally followed, enabled to overcome the differences in the aesthetic and performance ideal. The research confirmed the original expectation that in this way it is possible to reach a successful music connection. It was surprising that this connection was reached within a relatively short time and that the enthusiasm of the experienced "descent to the roots of musicality" of all participants attracted other interested people to my following experiments.