j 2019

Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle

KAUPPINEN, Otto

Basic information

Original name

Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle

Name in Czech

Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle

Name (in English)

Mental activation of the spectator in contemporary European political theatre

Authors

Edition

kød, Bratislava, 2019, 1337-1800

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Článek v odborném periodiku (nerecenzovaný)

Field of Study

60403 Performing arts studies

Country of publisher

Slovakia

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organization unit

Theatre Faculty

Keywords (in Czech)

Politické divadlo; mentální aktivizace; české divadlo; evropské divadlo; analýza inscenace; divák; prezentace; reprezentace; dokumentární divadlo; prézens; vztahová estetika

Keywords in English

Political theatre; mental activation; Czech theatre; European theatre; analysis of a performance; spectator; presentation; representation; documentary theatre; presence; relational aesthetics
Změněno: 6/4/2020 15:21, doc. MgA. Hana Průchová, Ph.D.

Abstract

V originále

Studie tematizuje angažovanost současných divadelních inscenací na základě několika případových studií inscenací, které vykazují známky tzv. vztahové estetiky. Text pojmenovává tyto prvky na základě přemýšlení jejího autora, Nicolase Bourriauda, a konfrontuje jej s jejím kritikem Jacquesem Ranciérem. Studie dochází k závěru, že inscenace postavené na principech vztahové estetiky jsou funkční v aktivizaci, pokud jsou dostatečně performativní a nezůstávají u pouhého ukazování vztahů.

In English

The study thematizes engagement of contemporary theatre based on case studies of performances that shows characteristics of so called relational aesthetics. The text depicts these tendencies based on thinking of author of concept of relational aesthetics, Nicolas Bourriad, and confronts him with Jacques Ranciére who criticizes it. The study comes to conclusion that performances based on relational aesthetics can be functional in activation if they are performative enough and not just staged relations.