Detailed Information on Publication Record
2019
Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle
KAUPPINEN, OttoBasic information
Original name
Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle
Name in Czech
Mentální aktivizace diváka v současném evropském politickém divadle
Name (in English)
Mental activation of the spectator in contemporary European political theatre
Authors
Edition
kød, Bratislava, 2019, 1337-1800
Other information
Language
Czech
Type of outcome
Článek v odborném periodiku (nerecenzovaný)
Field of Study
60403 Performing arts studies
Country of publisher
Slovakia
Confidentiality degree
není předmětem státního či obchodního tajemství
References:
Organization unit
Theatre Faculty
Keywords (in Czech)
Politické divadlo; mentální aktivizace; české divadlo; evropské divadlo; analýza inscenace; divák; prezentace; reprezentace; dokumentární divadlo; prézens; vztahová estetika
Keywords in English
Political theatre; mental activation; Czech theatre; European theatre; analysis of a performance; spectator; presentation; representation; documentary theatre; presence; relational aesthetics
Změněno: 6/4/2020 15:21, doc. MgA. Hana Průchová, Ph.D.
V originále
Studie tematizuje angažovanost současných divadelních inscenací na základě několika případových studií inscenací, které vykazují známky tzv. vztahové estetiky. Text pojmenovává tyto prvky na základě přemýšlení jejího autora, Nicolase Bourriauda, a konfrontuje jej s jejím kritikem Jacquesem Ranciérem. Studie dochází k závěru, že inscenace postavené na principech vztahové estetiky jsou funkční v aktivizaci, pokud jsou dostatečně performativní a nezůstávají u pouhého ukazování vztahů.
In English
The study thematizes engagement of contemporary theatre based on case studies of performances that shows characteristics of so called relational aesthetics. The text depicts these tendencies based on thinking of author of concept of relational aesthetics, Nicolas Bourriad, and confronts him with Jacques Ranciére who criticizes it. The study comes to conclusion that performances based on relational aesthetics can be functional in activation if they are performative enough and not just staged relations.