C 2018

Estetika umění mimu Étienna Decrouxe

NADAUD, Pierre

Základní údaje

Originální název

Estetika umění mimu Étienna Decrouxe

Název česky

Estetika umění mimu Étienna Decrouxe

Název anglicky

Aesthetics of Étienne Decroux's Mime

Autoři

NADAUD, Pierre (250 Francie, garant, domácí)

Vydání

Brno, Přednášky o divadle a umění 2, od s. 175-184, 10 s. 2018

Nakladatel

Janáčkova akademie múzických umění v Brně

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Divadelní fakulta

ISBN

978-80-7460-139-2

Klíčová slova česky

Decroux; mime; physical theatre

Klíčová slova anglicky

Decroux; mime; physical theatre
Změněno: 14. 4. 2019 13:21, doc. MgA. Jan Motal, Ph.D.

Anotace

V originále

Decrouxovu estetiku tedy můžeme popsat následovně: divadlo pohybu, které nazval „umění mimu“, odsouvá stranou konvencionalizované znaky (chápané nejen jako slova, ale i jako gesta a mimiku nonverbální komunikace) a pracuje především se souborem znaků (jako je třeba obraz nebo jisté expresivní znaky), jejichž nositelem je vlastní tělesná přítomnost a vystupování performera (výstavba postojů, modulace energie či sil zapojených do pohybů a postoje). Estetika mimu vychází převážně z tak zvaného „přirovnání“ a jen minimálně z příběhu či vyprávění, protože mu skromnost či přísné vymezení prostředků umožňují popisovat pouze „vývoj“. Vzhledem k tomu, že je mim znázorňující umění, nedovede se obejít bez jistého odkazování. Jeho specifičnost ale spočívá v tom, jak se pracuje s oním „jak“. Právě v něm, a nikoli v pojmu, spatřuje Decroux hlavní pilíř a podstatu zpracovávaného namětu či “materiálu”.

Anglicky

Decroux's aesthetics can be described as follows: the theater of motion, which he called "mime art", puts aside conventionalized characters (understood not only as words but also as gestures and mimics of non-verbal communication) and works primarily with a set of characters (such as an image or a certain expressive characters), the bearer of which is the performer's own physical presence and performance (constructing attitudes, modulating energy or forces involved in movements and attitudes). The mime's aesthetics is largely based on the so-called "similarities" and only minimally from the story or narrative, because the modesty or strict definition of the instrument allows him to describe only "development". But its specificity lies in how it works with the "how". In the "how" and not in the concept Decroux sees the main pillar and essence of the subject matter or "material".