D 2017

Decrouxova technika: semiologie konajiciho těla

NADAUD, Pierre

Základní údaje

Originální název

Decrouxova technika: semiologie konajiciho těla

Název anglicky

The Decroux's Technique: Semiology of the Acting Body

Autoři

NADAUD, Pierre (250 Francie, garant, domácí)

Vydání

2017. vyd. Brno, Tendence v současném herectví a herecké pedagogice, od s. 52-57, 6 s. 2017

Nakladatel

Janáčkova akademie múzických umění

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Divadelní fakulta

ISBN

978-80-7460-128-6

Klíčová slova česky

Étienne Decroux, fyzické divadlo, semiologie

Klíčová slova anglicky

Decroux; physical theatre; semiotics

Štítky

Návaznosti

GA106/94/0307, projekt VaV.
Změněno: 20. 3. 2018 09:24, doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D.

Anotace

V originále

Příspěvek představuje kritickou interpretaci Decrouxovy doktríny ve vztahu k primární schopnosti živé bytosti vnímat a sdílet chvíle a jejich kvality. Decroux překonává podle autora antropologickou diskuzi o přirozenosti a univerzálnosti jazyka gest a upozorňuje na Decrouxovu analýzu emoci ve smyslu významu prostých elementů a jeho analýzu konstrukce významu v kompozici.

Anglicky

The debate with the pantomime at the turn of the nineteenth century is indeed accessory in the development of the Decroux's doctrine. Criticising pantomime for being more talkative than speaking actor, he does not build a doctrine. Rather he distinguishes his doctrine form a possible misunderstanding. That is why his criticism of the pantomime is always so pity. Dercroux indeed rather observes the human body in situations of acting and feeling rather than in situations of verbal or para-verbal communication. He never comes to consider that there is something like a natural human expressiveness carrying the sense of human mouvement and enabling the establishment of a language with determined and fixed signs. He is forced therefore to accept that there is a kind of primal ability of the living being to perceive and share movements and their qualities. Decroux cuts short an anthropological debate: against the supporters of a natural and/or universal language of gestures, he decided resolutely to analyse the emotion in terms of meaningless elements and observe the construction of meaning in composition.